zamyšlení nad současnými sektami křesťanství a sektami všeobecně |
Chápete-li sektu jako skupinu nebezpečných fanatiků, nedovíte se zde o nich nic, protože v dnešním křesťanství neexistují, snad vyjma několika extrémistů v Severním Irsku. Chápete-li ji ve smyslu hnutí a skupiny, která se odchýlila od původního Ježíšova křesťanství, určitě se o nějakých dočtete. Také se zde snažím přiblížit, jak různě lze na problematiku sekt nahlížet, s tím, že křesťan by se měl řídit podle Bible, ne podle různých, tzv. ´vědeckých´ skupin. Samozřejmě, že netvrdím, že jsme spaseni nebo zatraceni členstvím v určité církvi, proto také nikoho neodsuzuji. Ale chci porovnat, zda některé polokřesťanské názory a praxe souhlasí s tím, co řekl Bůh. |
Článek bývalého člena sekty: | |
Nebiblická křesťanství: | |
Rozdílnosti v chápání sekt: | |
Nebezpečné vlivy: | |
Ježíš říká, že tradice ruší slovo Boží: |
Kdo vlastně lže? (Rozbor k zamyšlení)
Má pravdu římská církev nebo
Povinnost křesťana je hledat pravdu.
J 8,32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
Církev Kristova je podle Bible zvána jako nevěsta. ( Boží lid ) Nevěsta je záležitost duchovní. Vedení Duchem Svatým a Jeho projevy. Do této skupiny patří pouze ti, co přijali Pána Ježíše jako svého pána a dodržují Boží slovo v každém okamžiku svého života, dávají se vést Duchem Svatým a nedávají přednost světským výhodám a učením různých církví před dodržováním Božího Slova. Je jedno v které církvi, sboru, farnosti, denominaci se právě tito lidé nacházejí. Jsou to takzvaní znovuzrození křesťané, kteří existují v různých údech (církvích) jednoho Kristova těla. Pravé jednotné církve. Není pro ně důležitý název jejich církve (údu), různé výhody, ale učení a život podle Božího Slova, podle Krista.
Jako hlavu církve – (těla Kristova ) a svého údu, tohoto těla – (svého sboru - farnosti - denominaci atd. ) tito lidé uznávají pouze Ježíše Krista. Žádného člověka. Nepotřebují vedení člověkem, oni sami mají vedení Duchem Svatým. Protože dostali dar od Boha a jsou pokřtěni Duchem Svatým. Jsou to znovuzrození křesťané. Boží lid.
Hlavou pravé církve je podle Boha pouze Ježíš Kristus.
Efezským 1,20 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, Ef 1,21 vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. Ef 1,22 'Všechno podrobil pod jeho nohy' a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve
Ef 1,23 která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. Efezským 4,15 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, Ef 4,16 z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.
Boží lid je pravá církev a pravá nevěsta Kristova.
Bible zná i výraz nevěstka, to je záležitost tělesná bezduchá. (bezduché náboženské skutky ze své síly - bezduchá tradice o které Boží Slovo neříká vůbec nic a jsou pouze výmyslem lidí a ani Kristus, ani apoštolové ve své době něco takového nikdy nedělali. Všimněte si zvýrazněných veršů, které něco napoví na kterou církev se vlastně výraz nevěstka hodí, aby byla podle Boha (Božího Slova) takto označena. Je třeba si vzít svoji Bibli a porovnávat, zda to tam skutečně je. Slovo od slova. Je třeba tu pravdu hledat a přemýšlet a nespokojit se pouze s přečtením, Boží Slovo říká, poznejte pravdu a pravda vás osvobodí ( od klamu a lži.) Pravda nepřijde sama, je skutečně třeba usilovně hledat. Bible říká. Tlučte a bude vám otevřeno, to platí především při hledání pravdy. Té věčné a absolutní. .
Není na škodu vyslechnout i názory jiných církví, sborů, ( protože každá liška chválí svůj ocas. ) A z pohledu těchto různých směrů a názorů pod světlem Božího Slova se lze absolutní pravdy dopátrat. Proč. Protože Bůh dal lidem selský rozum, pokud přemýšlet chtějí a jsou ochotni hledat a zajímat se. Bůh nedá to o co není zájem.
Proroctví - zjevení podle Jana
Ekumenický překlad Bible Božího Slova Zjevení kapitola 17 - 18
Podle tučně zvýrazněných částí se dá něco vypozorovat, co proroctví Bible ukrývá a co může být odkryto pouze těm, kdo jsou ochotni studovat Boží Slovo. Kdo nestuduje, tomu to nebude zjeveno.
Bůh nebude dávat něco o co není zájem. Bůh není znásilňovač na svou stranu.
Proč? Protože dal lidem svobodnou vůli a protože Svoje Slovo dodržuje. Bůh není lhář.
SOUD NAD NEVĚSTKOU
Zj 17,1 Tu přišel jeden z těch sedmi
andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: "Pojď se mnou, ukážu
ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami,
Zj 17,2 se kterou se spustili králové světa a
vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé země."
Zj 17,3 Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem
spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen,
o sedmi hlavách a deseti rozích.
Zj 17,4 Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena
zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný
ohavností a nečistoty svého smilství,
Zj 17,5 a na čele měla napsáno jméno - je v něm tajemství:
"Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi."
Zj 17,6 Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví
Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl.
Zj 17,7 Ale anděl mi řekl:
"Čemu se divíš? Já ti odhalím tajemství té ženy i té sedmihlavé a
desetirohé šelmy, která ji nese.
Zj 17,8 Ta dravá šelma, kterou jsi viděl, byla a není; vystoupí
ještě z propasti, ale půjde do záhuby.
A užasnou ti obyvatelé země, jejichž jméno není od založení světa zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude.
Zj 17,9 Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů:
Zj 17,10 pět jich padlo, jeden kraluje,
jeden ještě nepřišel. Až přijde, bude smět zůstat jen nakrátko.
Zj 17,11 A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a
přece jeden z těch sedmi; jde však do záhuby.
Zj 17,12 Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se
ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu
se šelmou.
Zj 17,13 Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té
šelmě.
Zj 17,14 Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže,
protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou
povolaní a vyvolení a věrní."
Zj 17,15 A řekl mi: "Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta
nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky.
Zj 17,16 A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma
pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát
její tělo a spálí ji ohněm.
Zj 17,17 Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr,
řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud
se nedokoná, co Bůh řekl.
Zj 17,18 Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město,
panující nad králi země."
Zj 18,1 Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou mocí
sestupuje z nebe; a země byla ozářena jeho slávou.
Zj 18,2 Zvolal mohutným hlasem: "Padl, padl veliký Babylón a stal
se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného
a nenáviděného ptáka;
Zj 18,3 neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly
opojeny všecky národy, králové světa s ní smilnili a bohatí kupci země
bohatli z její rozmařilosti a přepychu."
Zj 18,4 A slyšel jsem jiný hlas z nebe: "Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho
hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.
Zj 18,5 Neboť jeho hříchy se
navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny.
Zj 18,6 Odplaťte po zásluze té nevěstce, dvojnásob jí odplaťte za
její činy! V poháru, který připravovala, připravte pro ni dvojnásob;
Zj 18,7 kolik si užila slávy a hýření, tolik jí dejte teď trýzně a
žalu. Protože si namlouvá: Trůním jako královna, vdovou nejsem a
neokusím smutku -
Zj 18,8 proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i
žal a hlad, a bude zničena ohněm. Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který
ji odsoudil."
Zj 18,9 Pak budou naříkat nad ní a bědovat králové světa, kteří s
ní smilnili a hýřili, až uvidí dým hořícího města;
Verše říkají, že se jedná o nevěstku ne nevěstu (která si myslí, že je nevěsta Kristova, ale podle Božího Slova není, protože dělá chyby) Která cirkev se poslední dobou omlouvá a připouští , že mohla dělat i chyby? Nevěsta Kristova – církev, která je vedená Duchem svatým chyby nedělá. Nemůže, protože Duch svatý chyby nedělá. Duch svatý je Bůh
Chyby v učení a vedení nedělá pouze ten, kdo je skutečně vedený Duchem Svatým a né ten, kdo si to jenom myslí. Není podstatné co si kdo myslí, ale to, kde je vlastně pravda. Svět potřebuje znát pravdu ne názory.
Verš 17,1 mluví o vodách a verš 17,15 odpovídá co jsou to vody. (rasy a národy)
Která církev zahrnuje rasy a národy? Je světová?
Verš 17,2 Se kterou církví se kamarádila světská moc?
Verš 17,4 Která církev se odívala do majetku?
Verš 17,6 Která církev se opíjí vědomím, že má nejvíc Kristových mučedníků?
Verš 17,8 Kdo bude nejvíc žasnout? ( Přece ten, kdo to nejmíň čeká, protože vlastně naletěl.)
Verš 17,9 Komu je dána moudrost, ( Přece ten, kdo poslouchá a studuje Boží slovo.)
Verš 17,9 + 17,18 Ta nevěstka šelma je město sedící na 7 pahorcích.
Na 7 pahorcích je postaven Řím ( pokud si prostudujete dějiny Říma. )
Verš 18,4 Boží slovo říká , aby to Boží lid opustil , nebo bude mít účast na jeho hříších.
Je třeba opustit nevěstku ( nesprávnou církev s nebiblickým učením) hledat a najít pravou nevěstu Kristovu. (církev a učení podle Božího Slova) Samotná církev a členství v ní nikoho nespasí, spasit může jedině Kristus. Je třeba se řídit Božím Slovem, né náboženským učením různých církví i kdyby bylo sebeduchovnější.
Pokud ze svých shromáždění odcházíte změněni Božím Slovem máte lásku, radost a nadšení je to v pořádku, jdete po správné cestě a jste v Boží vůli. Pokud odcházíte takový jací jste přišli, pouze s vědomím, že jste udělali pouze skutek, bylo pro vás toto shromáždění ztráta času. Byl to mrtvý skutek., Nic víc. Bůh nepočítá mrtvé skutky. Křesťan má být budován ve víře, má znát víc a víc Božího Slova, pokud se to neděje, nežije Kristem, ale náboženstvím a to není cesta k Bohu. Je to promarnění času, který od Boha dostal. Je to zakopání hřivny.
Panna Maria a takzvaná úcta k ní.
Celá záležitost zní velice duchovně, ale má to háček. Uctívání stvoření na místo
stvořitele je v rozporu s Božím Slovem a co je v rozporu je hřích.
Vypadá to pěkně, vždyť se uctívá maminka našeho spasitele.
Ale Ježíš řekl. J 14,6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Pokud by existovala i jiná cesta a jiný prostředník než Kristus, byl by Kristus lhář.
(Proč chodit ke kováříčkovi, když máme jít ke kovářovi.)
1Timot. 2,5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš
Co se stane, když se budu modlit k Ježíši, Duchu Svatému, Otci a vynechám Pannu Marii?
Vůbec nic, Boží Slovo neporušuji.
Když, ale na místo Boha dám v modlitbě Pannu Marii jsem v rozporu s Božím Slovem a rozpor je hřích.
Mariánská zjevení. Je tady velké riziko.
Pokud za nimi stojí Bůh, snad by to mohlo být i v pořádku, ale co když za tím stojí Satan, aby svedl lidi ze správné cesty tím, že porušují Boží Slovo, že jim místo touhy uctívání Boha dá do cesty touhu uctívat člověka (svatého)
Satan má tuto moc. Boží Slovo říká,
2Korintským 11,14 A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;
2K 11,15 není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!
Nemoci na lidi posílá Satan (né Bůh) a když Satan dává, má možnost vzít i zpět a nebo být i zahnán Ježíšem (Bohem).
Stane se například, že zoufalý nemocný si se svou nemocí už neví rady. Nikdo mu už nedokázal pomoct. Jede na místo, kde se údajně zjevuje P. Marie a prosí P. Marii o uzdravení. (P. Marie neuzdravuje, uzdravovat může jedině Bůh) Satan aby získal další dušičku, tuto nemoc, kterou před tím dal, pustí (vezme) zpět. Satan neuzdravuje, pouze tuto nemoc pustí. Nemocný má opět zdraví, protože už není svázán Satanem. Co se stane. Nemocný je vděčný a začne děkovat a uctívat P. Marii, protože je přesvědčen, že to byla právě ona. Nenapadne ho, že padl do pasti a vyměnil chvilkové zdraví, a místo úcty ke stvořiteli za úctu k Panně Marii. Kvůli úctě k P. Marii vlastně zapomene na úctu k Bohu. Tím přestane dodržovat Boží Slovo, které jasně říká. Pátá kniha Mojžíšova Deuteronomium Dt 6,5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. Pátá kniha Mojžíšova Deuteronomium 26,16 Dnešního dne ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys dodržoval tato nařízení a právní ustanovení. Budeš je bedlivě dodržovat celým svým srdcem a celou svou duší.
Dt 30,6 Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ.
Člověk, který má skutečně v srdci Ježíše a dodržuje Boží Slovo,
údajná Mariánská zjevení a poutě nepotřebuje.
Protože dobře ví, že Boží Slovo říká.
Matouš 18,20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."
Je fyzicky uprostřed, ne. Je tam pouze Jeho Duch.
Duch svatý. A to může být všude na této zeměkouli. A nemusí to být ani v kostele.
Skutky 7,48 Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok:
Sk 7,49 'Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout?
Sk 7,50 Což to všechno nestvořila má ruka?'
Jak se pozná útok od Satana. Strach, nervozita, deprese, špatné myšlenky, nemoci, úzkost, beznaděj, závist, atd. Jak se pozná přítomnost Boha. Láska, pokoj, sebeovládání, radost, tichost, atd.
O co se Satan snaží. 1. Zpochybnit existenci Boha. 2. Zpochybnit Bibli jako Boží Slovo a dát ji na úroveň pouhé knížky. 3. Zlikvidovat židovský národ Židé jsou podle Bible národ vyvolený Boží lid a Satan likviduje všechno co je Boží ( Pokud bude existovat židovský národ, je to živé svědectví o tom, že Bible je pravdivá a funguje, že Bible je skutečné Boží Slovo.) Pokud by neexistoval židovský národ nemůže být Bible Boží Slovo, protože Bible jsou zároveň i židovské dějiny. Židé jsou národ vyvolený (né nadřazený), protože z jejich středu vyšel vykupitel.
4. Snaží se dát do myslí lidí i tu skutečnost, že ani on sám neexistuje. Aby si lidé přestali dávat pozor. Aby žili v domnění, že vlastně žádné nebezpečí neexistuje.
Kdo nestojí na straně Boha, stojí na straně (ať vědomě nebo nevědomě) Satana. Jiná možnost není.
Znovuzrození křesťané vědí, že Krista neukřižoval jenom židovský národ jako takový. Samotné přibití na kříž provedli římští vojáci z rozkazu Piláta a na žádost hrstky židovských kněží. (Někdo to udělat musel, koho Satan svedl a použil a Bůh to dopustil.) Krista ukřižovali naše hříchy za které bylo nutné zaplatit a vyrovnat dluh. To bylo posláním Krista. Krista ukřižovali naše hříchy.
Bůh to skrze Boží Slovo říká takto.
Jan 3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, (v Ježíše) nezahynul, ale měl život věčný.
Další rozpor v učení katolické církve a Božím Slovem, je učení o tom, že Panna Marie matka Ježíše Krista byla jako jediná zbavena dědičného hříchu a tudíž byla naprosto čistá beze hříchu. Boží Slovo, ale říká:
Římanům 3,22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: Římanům 3,23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
Boží Slovo říká, že všichni. A Bůh není lhář. Pokud by Panna Marie byla výjimka, pak by Boží Slovo lhalo, protože doslova tvrdí, že všichni.
A co řekla sama Panna Marie Lukáš 1,46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána Lukáš 1,47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
Pokud by byla Panna Marie bez dědičného hříchu nemusela by nikdy říct,. můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
Toto je svědectví, že ona sama si byla dobře vědoma toho, že i ona sama potřebovala spasitele.
Pokud by byla naprosto čistá, tak by spasitele nepotřebovala a i kdyby neporodila Ježíše Krista přišla by automaticky jako jediná k Bohu, protože podle učení katolické církve, byla jako jediná údajně uchráněna od dědičného hříchu.
Pán Ježíš nikdy nevyvýšoval svou matku nad ostatní znovuzrozené křesťany. Pan Ježíš to řekl velice jasně a přesně.
Matouš 12,50 Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka."
Dokonce je záznam, že jí neříkal ani maminko.
(Kralický překlad) Jan 2,4 Dí ji Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má.
(Ekumenický překlad)
Jan 19,26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ni učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!"
Kdyby se Marie odlišovala od ostatních lidí bezhříšnou podstatou, Ježíš by nás ani nemohl spasit, protože by s námi nebyl propojen přirozenou lidskostí. Ježíš zdědil po své matce podobu normálního člověka, ale byl současně Bohem po otci Duchu Svatém. Boží Slovo neučí, že Ježíš měl hříšné tělo.
Bible říká, že Ježíš měl podobnost hříšného těla. A to je podstatný rozdíl
Kralický překlad Bible říká:.
Římanům 8,3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle,
Ekumenický překlad to říká takto:
Ř 8,3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Co není podle Božího Slova v pořádku.
Uctívání a modlení se ke svatým. (viz. P. Marie)
Stejnou zkušenost zažil sv. Jan, kterému se zjevil anděl. I Jan se chtěl poklonit.
Ale co říká Boží Slovo? Nedodržení Božího Slova je před Bohem hřích.
Zjevení 22,8 To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval.
Zj 22,9 Ale on mi řekl: "Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!"
Anděl posel od Boha varoval od této činnosti. A jasně upozornil, před kým se má pokleknout a koho máme uctívat.
Zjevení 22,18 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. Zj 22,19 A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.
Překrucování, doplňování nebo ubírání z Božího Slova je hřích.
Hřích je i nesprávný překlad nebo výklad Božího Slova.
…………………………………………………………………………………………………...
Zfalšované desatero. PODVOD ve vyučování.
Katolická církev učí v náboženství , že 9 ¨přikázání je nepožádáš manželky bližního svého a 10 nepožádáš statku jeho.
Tato dvě přikázání jsou uvedena v Bibli pod jedním veršem.
Pátá kniha Mojžíšova –( Deuteronomium) 5,21 Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."
Katolická církev tím, že rozdělila tento verš, udělala z tohoto jednoho přikázání dvě. Jak to, že jich tedy nemá celkem 11. ( jedenáctero ) Nemá tam 11 přikázání proto, protože katolická církev běžně vynechává verše.
Dt 5,8 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Dt 5,9 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, Dt 5,10 ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
Nehodí se jim to proto, protože katolické kostely jsou plné obrazů a soch a lidi se před nimi vesele modlí. Dokonce někteří líbají nohy sochám a hladí je. Dávají k nim květiny a zapalují svíčky . To je hřích vyložená modloslužba. Židé měli sochu zlatého telete, katolíci např. sochu P. Marie, Ježíše. Většina farností má svou sochu a každá je jiná. Mají tam i sochy Krista a Kristus je přece Bůh Překroucení Božího Slova je hřích je to podvod.
Katolíci se většinou nesprávně modlí Otče náš. Pán Ježíš neřekl modlete se toto, On řekl takto.
Matouš 6,9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Ale katolíci se modlí pořád dokola naučenou básničku. Jak kolovrátek, pořád stejně dokola. (Viz. růženec.) Představte si člověka, který vám bude říkat pořád dokola to stejné a nic tam od srdce upřímně neřekne podle sebe. Svými slovy. Jaký je to vlastně vztah k Otci. To není vztah dítěte k Otci, ale vztah zmanipulovaného náboženského stroje, který opakuje to, co ho naučili a na nic jiného se nezmůže. To není vztah člověka, který žije Duchem Svatým, to je vztah duchovní náboženské mrtvoly.
Křest v katolické církvi není křest podle Boha ( Božího slova,) ale pouhý náboženský obřad katolické církve. Nic víc. Argument výroku, nechte maličkých přijít ke mě, je nesprávný, účelový a byl použit v úplně jiné souvislosti.
Ne v souvislosti se křtem.
Marek 16,16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
Boží Slovo neříká, kdo se pokřtí a pak dodatečně uvěří. Je to pouhé překroucení Božího Slova, Kojenec není schopen uvěřit. Napřed je třeba uvěřit a né to, co provádí katolická církev aby si zajišťovala dostatečný přísun oveček do své církve tím, že je podchytí už od narození. Lidé potřebují křest podle Boha, ne pouhý náboženský obřad. Každý bude odpovídat pouze za sebe. Nebudou to ani rodiče, ani kmotr. Křest (baptisto) znamená ponořit, ne pokropit nebo polít. Křest symbolizuje smrt a vzkříšení. Starý člověk umírá (je pochován - ponořen) a vstává vzkříšen jako nový člověk. Nový člen Kristovy církve. Této symboliky lze dosáhnout pouze pokud se celý ponoří do vody. Pán Ježíš, křest nepotřeboval a přesto nám předvedl jak se to má dělat. Byl pokřtěn jako dospělý a v Jordánu proto, protože tam byl dostatek vody. Je zodpovědností rodičů, aby nenechávali křtít malé děti, ale aby jim dávali lásku a vyučovali je tak, aby mohli jednou sami uvěřit, až budou mít správný věk. Křtít děti dříve, než uvěří v Krista je velice nebezpečné. Mohlo by to naplnit církve neobrácenými lidmi. Kteří žijí v mylném domnění, že už jsou pokřtěni, že mají křest. Pokud se sami nerozhodli pro křest, žijí v omylu. Nemají křest podle Boha. A dále by to zredukovalo křest na pouhý formální náboženský obřad prováděný bez vědomí osobní odevzdanosti. Kojenec nebo malé dítě nemůže věřit, není toho prostě schopen, že křest je správný.
Boží Slovo V Listě Římanům 14: 23 říká, že je hříchem to, co není z víry.
Očistec
Další výmysl lidí, né Boha je výmysl učení o očistci. Nikde v Božím Slově nenajdete, že by Pán Ježíš někdy učil nebo se alespoň zmínil o očistci. Podle Božího Slova je pouze nebe a peklo. I lotrovi vedle na kříži Kristus řekl,
Lukáš 23,43 Ježíš mu odpověděl: Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji."
Neřekl mu, že půjde napřed do očistce. Pokud byl člověk před Bohem v pořádku a přijal Ježíše Krista, je u Boha a je zbytečnost se za něj modlit. Nemá to logiku. Když někdo někde už je, proč se modlit, aby se tam dostal. Pokud nebyl před Bohem v pořádku a Ježíše nepřijal vírou, jde do pekla a je zbytečné se modlit proti Božímu rozhodnutí a Jeho zákonu. I tato modlitba je zbytečná, protože Bůh nevyslyší modlitby, proti Jeho vůli. Každý si to sám rozhodne už tady na zemi, kam půjde. Žádné odpustky, ( ani peníze spasení nezaplatí. ) Za všechno už Ježíš zaplatil. To jenom některé církve potřebují finance, tak mazaně překrucují Boží Slovo. Proto i zádušní mše za zemřelé a modlitby za ně, je podle Božího Slova nesmysl, který nemá logiku. Zemřelému nic takového nepomůže. Akorát to pomůže některé církvi, když věřící na tuto mši nebo modlitbu přispějí finance.
Co ale říkal Ježíš. Lukáš 9,60 Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží." Ježíš tímto řekl, starejte se o živé, né o mrtvé. Mrtví už dostali šanci si vybrat. Učení o očistci je vlastně výsměch dokonalé oběti Ježíše Krista na kříži, kdyby existoval očistec nebyla by Jeho oběť dokonalá a bylo by třeba aby se lidé ještě dodatečně očišťovali v očistci.
Co nám říká Bůh?
Židům 10,12 Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
Žd 10,13 a hledí vstříc tomu, 'až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu'.
Žd 10,14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
Křesťanství --- náboženství
Co lze zařadit mezi křesťanství a co mezi náboženství?
Do křesťanství patří pouze to, co učil Ježíš Kristus
a co není v rozporu s Božím Slovem (Biblí)
J 14,6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Není jiná správná cesta než přes Krista. Tato cesta je velice úzká, cesta náboženství je cesta široká. Cesta široká vede do záhuby.
Náboženství je všechno ostatní, co si lidé přidali nebo sami vymysleli a co ani Ježíš ani apoštolové .nikdy nedělali a neučili.
Křesťanství je vedeno Duchem Krista, Duchem Svatým,
náboženství je vedeno duchem náboženství.
Duch náboženství je démon, který má za úkol odvádět lidi od Krista od Jeho učení a hlavně překrucovat Boží Slovo, odvádět je z pravého křesťanství a dát jim náhradu v učení, aby nešli po správné cestě a vědomě i nevědomě hřešili tím, že přestávají dodržovat Boží Slovo..
J 14,6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jak lze poznat zda je při shromáždění přítomnost Ducha Svatého.
Duch Svatý vede lidi pouze k Sobě, Otci a Synu nikam jinam. Duch náboženství vede lidi i k uctívání a modlení k ostatním svatým. Je to hřích, úcta patří pouze Stvořiteli né stvoření. Lidé se modlí i ke svatým, protože jsou pod vlivem ducha náboženství.
1Tm 2,5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,
Není žádný jiný prostředník mezi lidmi a Bohem než Ježíš Kristus. Je zbytečné modlit se k svatým. Je to v rozporu s Božím Slovem a co je v rozporu je hřích.
Přítomnost Ducha Svatého se pozná po ovoci. Ovoce Ducha je láska, pokoj, radost. Jaké jsou další projevy. Lidé při shromáždění začnou uctívat Boha, zvedáním rukou, někteří se začínají modlit v jazycích, někteří jsou zasažení , dělají pokání a silně pláčí. Při vzkládání rukou při modlení někteří padají. . Některé zasahuje Duch Svatý tím, že se začnou silně smát a radovat. Tito jsou uzdravování a očišťování od strachu, depresí, atd. Na shromáždění někdy dochází i k uzdravení. Lidé odchází ze shromáždění, plni radosti, nadšení, pokoje a vnitřního míru. Pokud jsou na vašich shromážděních tyto projevy, dá se předpokládat, že je tam přítomnost Ducha Svatého, Pokud ne, je to většinou proto, že shromáždění je nebo bylo pod vlivem ducha náboženství. Nejenom, chlebem živ je člověk, ale je třeba i svého ducha živit Božím Slovem. Z člověka, který se málo živí Božím Slovem se stává duchovní náboženská mrtvola. Potom některá shromáždění jsou sice pro oko překrásná, plná krásné hudby a zpěvu, ale bez ovoce a projevů Ducha Svatého, Jsou to obílené hroby, pro oko krásné, ale uvnitř plné hniloby. Protože jsou to shromáždění náboženských mrtvol. Místo shromáždění křesťanů, kteří jsou zapáleni Duchem Svatým jsou to shromáždění náboženských duchovních mrtvol. Špatná církev (sbor) se těžko reformuje, špatnou církev je třeba opustit prosit Boha a hledat církev novou. Takovou církev , která není v rozporu s Božím Slovem. Není podstatné jak se církev nebo sbor jmenuje, je podstatné, zda žije podle Božího Slova, ne podle lidmi vymyšlených církevních předpisů. Je špatné, když si církev dává svoje učení před Boží Slovo. Není to pravá nevěsta Kristova, plná Ducha Svatého, ale nevěstka tělesná bez Ducha, která bude jednou podle Božího Slova souzena.
Jaký je rozdíl mezi náboženstvím a křesťanstvím?
Velká většina lidí, kteří se nezajímají o duchovní věci to házejí do jednoho pytle a nevidí, že je v tom podstatný rozdíl.
Náboženství říká: Člověk hledá Boha. Křesťanství říká: Bůh hledá člověka.
Náboženství říká: Člověk musí Bohu přinášet oběti. Křesťanství říká: Bůh sám sebe obětoval za člověka.
Náboženství říká: Musíš se změnit, aby Tě Bůh přijal. Křesťanství říká: Bůh tě příjme takového, jaký jsi a změní Tě.
Náboženství říká: Hlavní pro Boha jsou skutky. Křesťanství říká: Nejdůležitější je vztah k Bohu.
Náboženství lidi svazuje, křesťanství dává radost a vnitřně osvobozuje.
Bible říká. Bůh je láska. Láska není vidět a přesto existuje.
Kde vládnou Boží pravidla a láska, tam lze nalézt Boha.
Bible říká. Hledejte a naleznete.
Slovo křesťan není od slova křest (baptisto), ale od slova Kristus.
Jan 3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Lukáš 9,56 Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit."
Nemějte obavy z křesťanství, mějte obavy z náboženství !!!
Křesťanství vychází pouze z učení Krista a Božího Slova
Náboženství vychází ještě z dalších knih a vyučování lidí (kněží)
Je třeba zkoumat, zda jde o církev (sbor) která žije křesťanstvím, (láskou) nebo zda se jedná o náboženskou skupinu, která si říká církev.
J. V. Článek jsem nenapsal s úmyslem někoho špinit, ale
abych upozornil, které filozofie a náboženské praxe Bůh neschvaluje. V
žádném případě nechci tvrdit, že popisovaní jednotlivci, hnutí nebo
církve jsou špatné a ostatní dobré. Poukazuji však na některé vlivy
nevhodné pro dnešního křesťana, ale také bych rád upozornil, že mezi
hřích nepatří jen přizpůsobování si Slova podle tradice, ale například
odmítnutí pomoci člověku, kterému pomoci mohu.
Zatímco v
předreformační středověké Evropě byl povolen výklad pouze jednoho
vyznání, tedy nauky katolické církve, v 16. století navíc vzniká
reformační protestantské hnutí (od slova protest, nesouhlas s kat.
učením - pozn. autora), které navrací křesťanství do svých biblických
kolejí, ale v novověku, hlavně v 19. a 20. století dochází k opaku. U
několika málo křesťanských jednotlivců ke zcela individuálnímu a
libovolnému výkladu Písma, který pod vlivem racionalismu,
naturalismu a osvícenství má za úkol učení Bible upravit a ´zastaralé
názory´ vyměnit. Především proto, že se klade důraz na to, co je
rozumové a přirozené podle lidského rozumu. Výhodou osvícenského
racionalismu bylo podrobení Bible podrobnějšímu výzkumu, a tak i
důkladnější porovnání jejich překladů s původními svitky, ale heretický
je právě zmiňovaný libovolný výklad. Někteří liberální křesťané
popírají biblické zázraky a zanechávají zbytek, jiní dokonce popírají
existenci zla a pekla a další popírají reálnost Ježíše, Ducha Svatého s
tím, že Písmu zanechají alespoň některé jeho morální hodnoty. Ježíš byl
prokazatelně žijící osobou, pokud popíráme i to, je snadné popřít
kteroukoli historickou osobu.
Novodobý křesťanský liberalismus (také neortodoxní
teologie, nová liberální teologie, moderní teologie,
existencionalistická teologie) je zcela individuální a nejednotný,
proto také nemá žádné dané formy. Některé názory však mohou být
společné více svobodomyslným křesťanům. Podívejme se na některé
příklady.
Spasení: Bible říká, že Ježíš Kristus byl
ukřižován a vzkříšen pro naše ospravedlnění a věčný život, že spaseni
jsme pouze a jen skrze víru a že s Bohem můžeme navázat vztah i v
současné době. Liberalismus oproti tomu říká, že Boha nejvíce můžeme
poznat lidskou moudrostí a spasení získáme vlastně obchodem s Bohem,
výměnou za náš dobrý život.
Ježíšův původ: Bible říká, že Ježíš Kristus je
zjevený Bůh, který se narodil v lidském těle z Ducha Svatého.
Liberalisté říkají, že Ježíš byl jeden z několika významných osob v
historii, ale za jeho vzkříšení a Božský původ by ruku do ohně nedali.
Existence hříchu: Bůh říká, že lidé jsou morálně
špatní a sobečtí a že právě hřích je to, co člověka od Boha odděluje.
Jediná naděje je v Ježíši, který nás spasil svou dobrovolnou smrtí na
kříži a který se ke konci světa vrátí podruhé na zem a přijme k sobě
ty, kdo v něho věří, poslouchají ho a milují ho. Člověk svým pozemským
rozhodnutím přijetí Krista nebo nepřijetím určí, zda se po své smrti
bude žít věčně s Bohem nebo bez něj v místě pekla, tam, kde bude ´pláč
a skřípění zubů´. Jediný neobrácený nevěřící člověk by totiž z několika
v nebi učinil služebníky pekla. Někteří liberální naopak tvrdí, že lidé
jsou dobří, že se postupně mohou zlepšovat a že tak lidstvo může zažít
lepší zítřek, ve své podstatě se lidé spasí svou dobrotou.
Popření inspirace, jako u ostatních sekt: A opět,
jako u ostatních polokřesťanských církví a názorů i zde došlo ke změně
autority. Bible je pro liberáli již pouze jednou z několika starých
knih, knihou ze které si člověk může vybírat to, co se mu hodí a není
pro něj zcela závazná. Bible však o sobě říká, že obsahuje učení
apoštolů, je plně inspirována Duchem Svatým a ukazuje člověku jak může
i v dnešní době navázat vztah ke Stvořiteli. Zkrátka u tohoto směru už
nejde o křesťanskou víru a náboženství, ale o pouhou lidskou
teologii jednotlivce, filozofii a rádobykřesťanství.
Má poznámka: lidské zákony, morální, filozofické i vědecké se mění,
ale Boží slovo je platné včera, dnes i zítra.
Šíře vlivu: Pro liberalismus je charakteristické,
že se pravděpodobně žádná denominace setkání s ním nevyhne, alespoň do
jisté minimální míry, jedním z důvodů může být, že věřící člověk sice
navštěvuje církev, ale doposud si neuvědomil, neví nebo mu nebylo
umožněno poznat, aby si uvědomil, že křesťanství je vztah k Bohu a
nezná tudíž vzkříšeného Ježíše Krista. Vztah v tomto případě znamená,
že jsme se plně rozhodli pro Ježíše, že jsme se ho rozhodli za každých
okolností následovat, a že jsme jako závdavek od něho dostali jeho
Ducha, Ducha Svatého, který v nás - jsme-li v Kristu - přebývá. Vztah
znamená i lásku, poslušnost, pochopení, ne nějaké bezduché dodržování
příkazů a zákazů. Každý, kdo zná Ježíše, má jeho zákony napsány v
srdci. Nezná-li křesťan Ježíše, odráží se to na jeho názorech, životním
smyslu, vztahu k lidem, i vztahu k hříchu, který pro něj není žádnou
překážkou a libuje si v něm. Vždycky si pro něj najde nějakou tu
výmluvu. Vliv liberalismu je patrný např. ve zcela nebiblickém názoru,
že všechna náboženství mají společného boha a ve své podstatě jsou
totožná. Samo křesťanství se v mnoha ohledech odlišuje od jiných (např.
ve spáse, která není za dobré lidské skutky). V náboženstvích a vírách
je totální rozpor ve vzniku světa, vlastnostech a schopnostech Boha,
života a smrti, smyslu života a spasení. Tento pseudokřesťanský názor
je naprostá lež vzhledem k tomu, co kázal Ježíš Kristus a co říkají
ostatní náboženství. Za další příklad vlivu liberalismu poslouží to, že
v České republice dokonce existuje skupina křesťanů podporující
začlenění homosexuálů do křesťanského života. Bůh sice nechce, abychom
nikoho diskriminovali, nutno však říci, že homosexualita je nenormální
a v Bibli nazývána hříchem.
´a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli
žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na
sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.´ [Bible,
Řím. 1. 17]
Podle
ovoce poznáte, kdo k Ježíši patří: Jestliže někdo žije v
rozporu s Ježíšovým učením nebo si ho přizpůsobuje, na takového člověka
či společnost si dejte pozor, aby vás nesvedla od Boha. Ježíšův křesťan
zde uvedená liberální učení nezastává, protože si neplete pravdu s
vlastními nebo cizími pocity a názory. Křesťanství sice povstal v tomto
učení další závažný nepřítel, který však příliš nekouše, protože každý
znovuzrozený křesťan ví, že
celé Písmo je inspirováno Duchem Svatým a má moc ukázat
cestu ke spáse každému člověku.
Článek jsem nenapsal s úmyslem někoho špinit, ale
abych upozornil, které filozofie a náboženské praxe Bůh neschvaluje. V
žádném případě nechci tvrdit, že popisovaní jednotlivci, hnutí nebo
církve jsou špatné a ostatní dobré. Poukazuji však na některé vlivy
nevhodné pro dnešního křesťana, ale také bych rád upozornil, že mezi
hřích nepatří jen přizpůsobování si Slova podle tradice, ale například
odmítnutí pomoci člověku, kterému pomoci mohu.
Stručná
charakteristika a cíl: V současnosti zažíváme obrovský
rozmach hnutí New Age (čti ňjú ejč), v překladu Nový
věk. Je to celosvětové a nejednotné názorové hnutí, zahrnující i různá
sdružení, organizace a instituce, které propagují a zajímají se o
astrologii, mysticismus, věštění, jiné stavy vědomí bez účasti mysli
(drogami, meditací, hudbou, holotropním dýcháním, hypnózou),
reinkarnaci, psychoterapii, telepatii, vyvolávání duchů, jógu a další
zvyky spolu s duchovní hudbou původních kultur Indie, Afriky, Tibetu a
Austrálie. Některé tyto praxe se snaží vmísit i do dnešní vědy a
vykládát ji ´po New Age´. Nenásilně se snaží sloučit všechna
náboženství a filozofie slibujíce přitom pozitivní změnu světa vlivem
nového poznání duše, vědomí a ´božských´ neboli kosmických sil a
energií.
Příklad křesťanského New Age: Vliv New Age na
křesťana je patrný např. z hledání souvislostí s jinými vírami, např.
buddhismem, hinduismem a jejich částečné roubování do křesťanství
(např. učení křesťanské reinkarnace, jejíž původ je v Indii, nikoli v
judaistickokřesťanské kultuře). Případně vlivem těchto učení i kladení
absolutního důrazu na pocity, meditaci a mysticismus a ne na křesťanský
život, tak jak ho prezentuje Bible. V extrémním případě může vyvést
člověka z reality do života myšlenek, duchů a mysli, a tak protože už
je jen on, přestává pro něj existovat např. jeho rodina nebo každodenní
lidské problémy. Nejvíce New Age ovlivnilo křesťanství v nebiblické
lásce, kterou používá i jedna buddhistická sekta, jejíž členové se
mohou skrze své nitro spojit se všemohoucím panteistickým božstvem
pomocí meditace, golfu, odpočinku nebo skupinového sexu. Podobné
náboženství praktikují i někteří křesťané, kteří zaměnili biblickou
lásku za naprosto citovou lásku, která bez problémů toleruje a
podporuje jakýkoliv hřích a křesťanskou svobodomyslnost. Člověk
ovlivněný New Age může používat křesťanské termíny stejně dobře jako
termíny Východních učení, např. jóga, jin a jang, může velmi dobře znát
Bibli a vyjímat některé biblické verše vyjaté z kontextu, souvislosti s
ostatním textem, a vykládat Bibli v podobnostech např. s hinduistickými
knihami. Tím může zmanipulovat člověka, který věří v Ježíše krátkou
dobu a příliš nezná Bibli. Lidé praktikující např. jógu či meditaci ad.
mnohokrát ani nevědí, že některé tyto praktiky, ačkoli vypadají jakoli
nevinně třeba jako forma cvičení, uctívají archaickými způsoby přírodní
božstva a obsahují různé zaklínací a vzývací pohyby a texty. V televizi
jsem jednou sledoval pořad o tělesném uklidňovacím cvičení Tai Cchi
(čti tajči). Během cvičení se pohyby několikrát vzývala síla Cchi (čti
čchi), podle staročínské přírodní filozofie jakýsi duch všeho živého, a
ke konci pořadu se všichni poklonili soše Buddhy, která byla za nimi.
Obojí je pro křesťana naprosto nepřijatelné.
Nenápadnost okultních praktik New Age: Způsoby
pronikání New Age jsou nenápadné, např. cvičení pro uvolnění duše i
těla, sliby změny smýšlení a nálad k lepšímu, uzdravení lidovým
léčitelem, spirituální zážitky, meditace, duchovní poznání,
reinkarnace, ale v pozadí je něco jiného. Každý člověk by měl být na
pozoru, protože vyvolávání duchovních sil v člověku starými okultními
způsoby může mít svá negativa. Prokázané případy pomatení, halucinací a
závažných psychických nebo zdravotních poruch, radikální změnu
sociálního smýšlení, v extrémním případě i sebevraždy, jsou
odstrašující. Kdo se nechá příliš ovlivnit tímto hnutím, dává
vzkříšeného Ježíše Krista až na druhé místo ve svém životě a stýká se s
duchovní oblastí, která je Bohu nepřátelská. Proto Bible k některým
těmto věcem říká
´Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo dceru
ohněm, věštec zabývající se věštěním, mrakopravec ani hádač ani šaman
ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec
ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Bůh v
ohavnosti.´ [Bible, Deuteronomium 18.10-12].
Výňatek z mého e-mailu z ledna 2000: A k tomu jsem
si jeste uvedomil, ze nove znovuzrozeny clovek nemusi znat Bibli. Ke
Kristu byl skrze mne pred nekolika dny priveden jeden muj byvaly kolega
a vyznavac New Age, delal do meditaci, drog, jogy, zmen stavu mysleni,
caker a podobne a priznal se mi, ze potrebuje vysvobozeni. Jeho telem a
otvorem v hlave pronika ´kosmicka´ energie, je spojen s vesmirem a se
zemi. Rekl: na co mi jsou mi vize, kdyz nejsem schopen normalniho
zivota, treba jit si koupit chleba? Hodne ho to vychodni uceni
vysiluje, jak fyzicky, tak psychicky. Pak se mi priznal, ze od te doby,
co se plne otevrel cakram a ´bozskemu vesmiru´, je pod vlivem nejakeho
ducha, ktery ho treba obtezuje tim, ze mu zhasina svicky atp. Nakonec
jsem se za nej modlil, on se se mnou modlil a prijal Jezise za sveho
Pana, a modlili jsme se i za jeho ochranu a vysvobozeni. Pred nekolika
dny se stal krestanem. Takovou viru a lasku, jakou ma on, jsem nenalezl
ani u nekterych krestanu. O sve vire v Jezise rekl, ze ma viru vetsi
nez zrnko horcice, o kterem rika Jezis.
Článek jsem nenapsal s úmyslem někoho špinit, ale
abych upozornil, které filozofie a náboženské praxe Bůh neschvaluje. V
žádném případě nechci tvrdit, že popisovaní jednotlivci, hnutí nebo
církve jsou špatné a ostatní dobré. Poukazuji však na některé vlivy
nevhodné pro dnešního křesťana, ale také bych rád upozornil, že mezi
hřích nepatří jen přizpůsobování si Slova podle tradice, ale například
odmítnutí pomoci člověku, kterému pomoci mohu.
Je
smutné, že někteří lidé, kteří se nazývali nebo se nazývají křesťané,
si nevzali k srdci to upřímné Ježíšovo napomenutí ´tak rušíte Boží
slovo svou tradicí, kterou pěstujete´ [Bible, Marek 7.13].
Římsko-katolická církev je všeobecně známá, rozšířená po celém světě a
existuje mnoho století. Oficiálně tvrdí, že jako jediná je pravým
nástupcem apoštolské církve prvního století a rané křesťanské tradice a
má plné Boží poznání, i když se to zdánlivě neshoduje s některými
papežskými prohlášeními o nekatolických církvích. Je však pravda to, co
o sobě římsko-katolická církev hlásá? Celá Bible, způsob praktikování
náboženství a vyznání katolicismu i spisy nejrannějších křesťanských
pisatelů ukazují opak. Podrobněji o tom se dočtete na následujících
řádcích.
Kde hledat křesťanskou pravdu: Především v Bibli
najdete informace o životě první církve a její náboženské víře, která
byla založená na lásce (biblické, ne ekumenické!) a pomoci bližnímu. Je
nutné uvědomit si, že poslední knihy Bible pocházejí z konce 1. století
a Bible je tudíž mnohem starší než ve středověku a novověku přijaté
´nové pravdy´ katolické víry. Je všeobecně známo, že katolická církev
se ve středověku odvrátila od Boha k majetku, vládní moci a vydávání
dogmat a tím převrátila křesťanství v pravý opak. Samozřejmě, že mezi
středověkou a dnešní katolickou církví je radikální rozdíl, historii
necháme historií, nicméně ani v současnosti se tato církev neodvrátila
od některých nebiblických nauk, které přijala v minulých stoletích
a původ některých je v dnes již neexistujících náboženství Evropy a
blízkého Východu. Křesťanství vzniklo okolo r. 30 n.l., katolická učení
však postupně během pozdějších století.
Příklady míšení křesťanství s pohanstvím: Nemusíte
mít žádné teologické nebo vyšší vzdělání, abyste pochopili, že v
současné době je katolické náboženství jakousi směsicí. Obsahuje prvky
křesťanství (hlavní body věrouky), judaismu (mše a praktikování
náboženství je podobné židovskému), tak i pohanství (úcta a zbožšťování
lidí a předmětů, politika církve), nejvíce je samozřejmě zastoupeno
prvně jmenované. Za příklady proniknutí pohanství a ateismu do
křesťanství poslouží následující, jedná se např. o tzv. očistec,
pověrčivou víru v moc relikvií a poutních míst, uctívání soch a obrazů,
živých i mrtvých, celibát, papežský a mariánský kult, křest miminek,
růženec, modlitby k mrtvým apod. V těchto případech se nejedná o žádné
slovíčkaření nebo různé pochopení Bible, protože některé katolické
nauky či náboženská praxe jsou v Bibli přímo nazvány hříchem, tedy
něčím špatným, co Bůh neschvaluje. Mnohdy si lidé neuvědomí, že Ježíš
po nich chce, aby se změnilo jejich srdce, aby byli svatí, ne však svým
strnulým náboženským výrazem či povrchní náboženskostí. Níže popsané
praktiky a nauky katolicismu (některé vyznává i pravoslaví) mají něco
společného. Nejsou v Bibli, první církev se jimi neřídila,
varovali před nimi apoštolové i zakladatel křesťanství a odvádějí
lidskou mysl od Ježíše Krista a podstaty křesťanství. Jsou sice
oficiálními dogmaty jmenované církve, ale neznamená to, že se jimi řídí
každý věřící, mým velmi dobrým přítelem je katolík, který s informacemi
této stránky souhlasí. V žádném případě netvrdím, že každý katolík je
špatný, ale z hlediska víry v Ježíše Krista není římsko-katolická
církev církví křesťanskou, ale odpadlickou. Zde je malé porovnání
křesťanstvím s katolickou vírou.
Svátosti
Pravé křesťanství hlásá změnu srdce, smýšlení vlivem Ducha svatého,
které se následně projevuje i v životě věřícího [Bible, Matouš
23.25-28]. Katolicismus naproti tomu hlásá ne znovuzrození, ale
účast v církvi a účast při svátostech, které věřícímu zajišťují spolu s
lidskými skutky spásu a milost u Boha. Jeho způsob bohoslužby a vyznání
je právě to, co Ježíš neustále věřícím vytýkal. Bible mnohokrát
ukazuje, že Boha našimi dobrými skutky neuplatíme, a učí nás, abychom
spojili víru s Boží pravdou, a povrchní spravedlnost a svatost vyměnili
za nové srdce, za nového člověka [Bible, Jan 3.1-7].
Neomylnost a papežský úřad
Duch Svatý nám zjevuje, že omylný může být každý člověk a že autorita
Boží má být větší než autorita církve. Církev po staletí hlásala, že
pouze její, tzn. římsko-katolické, názory jsou pravdivé. Prohlášení 1.
vatikánského sněmu z r. 1870, platné i dnes, říká, že papež je ve
věcech víry neomylný a stále je platné dogma, že hlavou církve je
papež. I mnoho katolických věřících však však ví, že je to lež. ´On
[Ježíš] jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený
z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem.´ [Bible,
Koloským 1.18].
Křesťanské tituly papež, svatý otec, otec a papežský úřad jsou
zapovězeny dokonce samotným Ježíšem: ´A nikomu na zemi nedávejte
jméno 'Otec': jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat
'Učiteli': váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude
váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude
povýšen.´ [Bible, Matouš 23. 9-12].
Dogma prvního vatikánského sněmu o neomylnosti papeže, prohlašuje Boha
za lháře. To, co říká papež nebo vatikánský sněm je pravda za každých
okolností, i když by byl v Bibli opak. Toto dogma bylo mimochodem
jedním z hlavních příčin oddělení se staro-katolické církve v 19.
století od římsko-katolické. Staro-katolická církev v mnohém ukázala
snahu návratu k Ježíši, proto v jejich kostelech sochy již nejsou
uctívány a modlitby za mrtvé neprovozovány. Argumentem katolicismu pro
papežství je prý první papež Petr. O tom, že papežem nebyl, svědčí jeho
život. Nenechal si od nikoho sloužit, odmítl sebe-uctívání, byl ženatý,
nebyl hlavou církve, tou byl vždy Kristus. Choval se tedy přesně
obráceně než pozdější ´svatí papežové´. Mimochodem, hlavou první církve
byl i po ukřižování Ježíš Kristus, a Bůh nazývá ´svatým´ naprosto
každého znovuzrozeného křesťana. Oslovení ´Papež´ znamená Otec, a tak
nazýval Ježíš pouze Boha. A papež není Bůh, ale obyčejný člověk, tak
jako my.
Modlářství, uctívání kříže, andělů, mrtvých a svatých
Bůh je stvořitel celého vesmíru, všemohoucí, věčný a nezobrazitelný, a
nepřeje si, abychom uctívali jakékoli obrazy, symboly nebo sochy nebo
ho zpodobňovali [Bible, III. Moj. 26. 1].
Vždy je to zneuctění Boha a jeho zobrazení se v rukách člověka stává
hnusnou karikaturou, přestože lidem může připadat hezká. Z těchto
důvodů v reformovaných a protestantských církvích nejsou lidé, kteří to
praktikují. V římsko-katolické a pravoslavných církvích je to normální
i přesto, že je to v naprostém rozporu s Boží vůlí [Bible, 1.
Korintským 6.9].
Křesťan by se na základě Bible neměl zabývat spiritismem, přesto
jmenované církve schvalovaly a podporovaly modlitby k mrtvým, dokonce i
dnes. Bůh však chce, aby člověk uctíval a modlil se pouze k němu, ne k
andělům a mrtvým lidem, což je pohanská praxe. Bůh je nekompromisní a
nemění se, kdo toto činí je Bohu ohavností. [Bible,
Deuteronomium 18.10-12]
Křest nemluvňat
My víme a čteme, že ´Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen´ [Marek,
16.16]. Ani apoštolové ani první církev nekřtila malé děti.
Nejdříve má být víra a potom křest. Ne v opačném pořadí, protože jinak
je křest zcela nesmyslným obřadem. Malé dítě nemůže být souzeno,
protože nemůže věřit či nevěřit. Křest dítěti nezaručuje vůbec nic.
Křest je symbol, který sám o sobě nikoho nezachrání. Zachránit nás může
pouze náš Bůh skrze naši víru v Ježíše Krista.
Kult Panny Marie
První křesťané uctívali pouze Boha. Panna Maria, Ježíšova matka, byla
prohlášena za ´matku Boží´ až Efezským koncilem r. 431. Přitom je z
Bible jasné, že Bůh je bez počátku, nestvořený a věčný, nemůže mít tedy
matku žádnou. Marie byla výjimečná žena, protože porodila Ježíše,
nicméně byla normálním člověkem a měla přirozený sklon ke špatnosti,
tak jako každý člověk.
´Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy:´ [Bible,
Římanům 3. 23].
Kult Panny Marie je praktikován v katolické církvi po staletí, ta byla
a je zpodobňována v literatuře, sochách, obrazech, uctívána a bylo a je
jí obětováno. Marie by se tomu všemu asi divila, navíc i tomu, že se
mnoho set let (r. 1896) po své smrti stala dalším prostředníkem, mezi
Bohem a lidmi. Bůh má na to ale jiný názor.
´Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk
Kristus Ježíš.´ [Bible, 1. Timoteovi 2. 5].
Mariánský kult pravděpodobně pochází z Babylonu, kde byla v historii
uctívána tzv. královna nebes s jejím synem. Tato modla přešla do Řecka,
odtud do Říma a stala se součástí křesťanské kultury. V různých
pohanských náboženstvích je kult matky s dítětem silně zakořeněn, ať už
je to Rhea, velká matka babylónských bohů, v Egyptě Isis a Osiris a v
Indi Isi a Iswara, nebo v pohanském Římě Fortuna a Jupiter. Stejná
modla, tentokrát je to Matka Číny, s dítětem a svatozáří je uctívána i
na dálném Východě. Jak se to tedy dostalo do křesťanství? To bylo velmi
otevřené přílivu lidí, kteří o Bohu neměli ani ponětí, a ti si s sebou
bez odporu přinesli i něco pohanského. Ať už je uctíván a zbožňován
kdokoli a cokoli kromě Boha, Stvořitele to uráží a je mu to velmi
nepřátelské.
´V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména [Ježíše
Krista], zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni´, říká
jeden z biblických apoštolů, několik set let před tím, než byla Panna
Marie uzákoněna ´Matkou Boží´.
Zjevení Marie a její uzdravování v Lourdech
Mariánská zjevení jsou evidována vědci, kteří uvádějí, že se nejedná o
hromadnou halucinaci. Opakovaná zjevení mohli vidět nejrůznější lidé,
ať už věřící či zaručení skeptici - nevěřící lidé. V Lourdech, v jednom
poutním místě ve Francii, bylo uzdraveno několik jednotlivců z tisíců a
tisíců, kteří si pro uzdravení či zázračnou pomoc přišli. Na
televizních záběrech jsem viděl ohromné zástupy lidí, někteří měli
růžence, přicházeli ke skále, líbali ji a klaněli se jí. Podobné věci
však Bůh nenávidí. Zjevení Marie nepocházejí ani od biblické Marie, ani
od Boha, protože tím by Bůh popíral sám sebe. Na jedné straně by
zakázal úctu k lidem, ať už mrtvým či živým a na straně druhé by svolil
Marii zjevit se a uzdravovat. Jeden z apoštolů radikálně říká dávno
před tím, než se Mariánská zjevení stala, toto: ´Ale i kdybychom my
nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme
vám zvěstovali, budiž proklet!´. I anděl od ďábla se převléká za
´anděla světla´ a dokáže se zjevit v jakékoli podobě a povídat zajímavé
věci. Jsem přesvědčen, že ďábel si pamatuje obsah Bible lépe než
někteří z nás. Takováto zjevení a zázraky nejsou biblická, křesťané
uzdravují modlitbou a Duchem Svatým, nikoli modloslužbou. Zjevení a
uzdravení neobrátila lidi k Bohu, ale utvrdila je v bludu: úctě k
člověku a ne Bohu. Za zdánlivě nesouvisející příklad mohu uvést to, že
jeden věřící křesťan, jemuž zemřela žena, odešel k věštkyni a ta mu od
´jeho´ mrtvé ženy sdělila věci, které nemohl vědět nikdo jiný než jeho
mrtvá žena. Jeho věřící přátelé ho na základě Bible varovali, říkali
mu, že ďábel hledá různé způsoby, jak nás od Boha dostat, má obrovské
množství informací. Důsledkem byl jeho odchod od víry. Proto bych k
těmto uvedeným věcem ještě jednou opakoval: Ale i kdybychom my nebo
sám anděl [převlečený za Marii] z nebe přišel hlásat jiné
evangelium [modloslužbu] než to, které jsme vám zvěstovali,
budiž proklet!.
Celibát - bezženství
Celibát byl nařízen v 11. století. V první církvi byla svatba
duchovních zcela normální. Ženatý byl i apoštol Petr, o kterém
římsko-katolická církev říká, že byl prvním papežem. O nařízení
celibátu se splnilo i jedno biblické proroctví: ´Duch výslovně
praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se
těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají
vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst
pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a
kdo poznali pravdu.´ [Bible, 1. Timoteovi 4.1-3]
O
Svědcích Jehovových i mnoho křesťanů tvrdí, že jsou sektou. Rád bych
porovnal, které společné znaky má římsko-katolická církev s náboženskou
společností Svědkové Jehovovi, která tvrdí, že má ´ve všem pravdu´.
1.) Uznávání sebe sama. Je sice pravda, že se na rozdíl od
Svědků aktivně účastní jednání s jinými církvemi, ale při pozornějším
sledování vám neunikne, že se podle nich všechny ostatní církve od nich
´odchýlili´ a ´odpadli´ od tradice. 2.) Kladou větší důraz na
věrnost a poslušnost tradicím církve než Bohu. Od věřícího křesťana se
pouze chce, aby bezmezně věřil naukám církve a nekladl příliš moc
otázek, jestliže tradice nesouhlasí s Biblí a tradicí prvotních církví.
3.) Tyto sekty představují svá učení jako biblická, nicméně v
některých zásadních případech jejich učení Bibli zcela odporují. 4.)
Dogmata křesťanské víry stanovují jen někteří, v případě katolicismu
papež a sněm, u Svědků Brooklynské ústředí Strážné Věže.
A ponaučení? Velmi srozumitelné, jakmile někdo chce měnit učení
apoštolů a Písma, stačí když nad ním určí vyšší autoritu. Jednou před
stovkami let zazněl odvážný hlas:
Lepší je poslouchat Boha než lidi!
Vezměme si to, prosím, my všichni, kdo jsme uvěřili, k srdci.
Katolicismus je jedna z největších křesťanských sekt, protože v mnoha
základních ohledech nerespektuje Boha. Lidské nauky a tradice,
které se Bohu nelíbí, uznává a jsou u nich samozřejmostí a vždy je
dokáže ´biblicky´ obhájit. A tak jestliže jsme přijali Ježíše Krista,
dejme si pozor, ať o nás neplatí jeho slova ´marná je zbožnost,
kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými´,
protože Bůh trestá ty, kdo si křesťanství upravují pro sebe. [Bible,
Zjevení 22. 18-19].
Šanci na odpuštění má každý, Bůh je milosrdný, ale musí se pro to
něco udělat.
Někdo by se mě mohl zeptal: co tedy dělat? Biblický návrat k Bohu je
vždy stejný. Za prvé je to vyznání hříchu a za druhé jeho opuštění. To
se týká jakékoli věci, která není v souladu s Božími měřítky.
Článek jsem nenapsal s úmyslem někoho špinit, ale
abych upozornil, které filozofie a náboženské praxe Bůh neschvaluje. V
žádném případě nechci tvrdit, že popisovaní jednotlivci, hnutí nebo
církve jsou špatné a ostatní dobré. Poukazuji však na některé vlivy
nevhodné pro dnešního křesťana, ale také bych rád upozornil, že mezi
hřích nepatří jen přizpůsobování si Slova podle tradice, ale například
odmítnutí pomoci člověku, kterému pomoci mohu.
Od Svědků
se máme co učit vzhledem k jejich odvaze a evangelizaci. Ačkoli je
jejich společnost zahrnována mezi sekty, v žádném případě správné, že
jsou např. ve Francii diskriminováni a uráženi pro své přesvědčení. I u
nás jsem v novinách četl jak jeden z nich nedostal pracovní místo ve
škole pro svou víru. Můžeme sice poukázat na některá jejich učení, ale
někoho ponižovat se Bohu nelíbí. To se samozřejmě týká všech lidí, o
kterých se hovoří na této stránce. Svědkové vydávají a distribuují
časopisy Strážná věž a Probuďte se! Jak jsem se přesvědčil,
Svědkové jsou velmi upřímní a hodní lidé, kteří se snaží svým jednáním
zalíbit Bohu. Jsou však bezmezně oddáni své organizaci a tak věří i
tomu, co po nich Bůh nechce a co v Bibli není. Jejich křesťanský život
je ochuzen, protože je jim zakazováno přijetí Ducha Svatého a
neuvědomují si, že Ježíše Krista mohou poznat osobně (někdy se
to netýká jen jich) a tak se jen neustále učí a opakují to, co jim bylo
sděleno. Věří jejich ´jedinému správnému´ výkladu Bible, tak jak jej
vykládá jejich církev. Mají vlastní Bibli (Překlad nového světa svatých
písem), neuznávají všechny ostatní církve a není jim doporučováno číst
literaturu jiných církví a stýkat se s jejich věřícími. V případě
neuposlechnutí za to mohou být vyloučeni z církve. Jsou politicky
neutrální a ve válce odmítají být přítomni (což je zcela biblické -
mnohokrát se jiní křesťané navzájem ve válkách vraždili).
Důmyslná taktika Svědků Jehovových: Mají velmi
dobře promyšlenou taktiku jak ovlivnit člověka, při čtení jejich
časopisů je člověku nenápadně vnucován a otevřeně deklarován nepravdivý
názor, že všichni lidé a všechny církve (dle nich tzv. křesťanstvo
nebo křesťanské duchovenstvo) kromě nich zradili Boha. Ve většině
jejich časopisů je následovně nabídnuto seznámení s jejich ´jedinou
pravou církví´, což je mimochodem v současné době v naprostém
rozporu s křesťanstvím a Biblí. Kromě toho, mnoho sektářských
společností vám vždy bude tvrdit, že pouze jejich sbor má jako jediný
pravdu, je pravý a jediný spásy hodný - důvod si nějaký vždycky najde.
Pravá křesťanská církev je univerzální a neviditelná:
Bible mluví o neviditelné církvi, ve které jsou všichni křesťané celého
světa, kteří se řídí podle Božích měřítech a nezáleží na tom, z jaké
konkrétní lidmi založené církve jsou a dále ti, kteří nikdy neměli
možnost přijmout Ježíše, ale pod vlivem svého svědomí plní požadavky
zákona.
Účelová polopravda se stává lží: Svědkové
používají správných argumentů, že některé církve a věřící lidé se ne
vždy chovali jako křesťané. Nicméně záměrně zatajují to, že mnoho
věřících křesťanů, kteří se podle Bible řídili a bylo pro svou
opravdovou víru v Boha pronásledováni, od starověku po novověk.
Mezi dalšími lži, kterými si křesťanskou víru upravili, je jejich dogma
o stvoření Ježíše, přitom je jasné, že je Syn Boží a nebyl stvořen,
odmítají Ducha Svatého, jak již bylo řečeno a dále mají dogma o
neexistenci pekla. Bible říká, že peklo je odloučení od Boha, kde
´bude pláč a skřípění zubů´. Pokud si někdo myslí, že je to
nespravedlivé, upozorňuji, že člověk se už na této zemi rozhoduje, kde
bude. Bůh trestá, ale zároveň nám dává v Ježíši Kristu šanci. Záleží na
člověku, jak se rozhodne.
Manipulace s biblickými verši ve prospěch církevní nauky:
Svědkové jsou velkými mistry v manipulaci s Biblí, dokáží vytahovat
některé verše z biblického kontextu a podpořit tím některé své nauky.
Např. v Písmu je označeno slovem ´duše´ lidská duše, ale někdy i člověk
nebo zvíře. Oni vyzvednou pouze texty s označením člověka nebo zvířete
a poté tvrdí, že člověk nemá duši. Mají mnoho desetiletí trvající
zkušenosti v tom, jak přesně na každou vaši otázku odpovědět (vždy
záleží na tom, co říká Strážná věž), jejich církev a některé nauky
vznikly v minulém století. Proto nebuďte smutní, jestliže biblickou
pravdu nechtějí přiznat a Váš rozhovor s nimi nepřinese ovoce, mě se to
přihodilo nejednou.
Několik lidí zmanipulováno Svědky již zemřelo: Bůh
si nepřeje, abychom pili krev, přesto si jejich náboženská společnost
určila, ne však na základě Bible, že ten, kdo přijme transfúzi při
nehodě, zradí Boha, což se samozřejmě projeví i ve vyloučení. Pokud má
Svědek manželku nebo je zaměstnán u jiného Svědka a má od něj byt v
pronájmu, dostává se tak do neřešitelné patové situace. Krev nesmí
přijmout, protože by přišel o manželku, zaměstnání nebo byt a navíc je
v nezáviděníhodném fyzickém stavu např. po bouračce. Novinkou učení
Strážné věže v posledních letech je navíc to, že Svědek může přijímat
části krve, např. v lécích, za což ho vyloučení nečeká...
Ale i tato církev přinesla něco nového, v Bibli užívají přesnější
překlad starozákonního Božího jména JHVH, tedy Jahve neboli
Jehova, než ostatní křesťanské církve, čímž však mohou spolu s
neuznáváním kříže, ale kůlu, vzniknout dojem, že jsou přece jenom v
odlišnosti od ostatních církví ´lepší´ či ´praví´, což však není
pravda. Na závěr perličku, důležitý biblický verš ´každý, kdo uvěří
v Ježíše Krista, bude spasen´ si upravili a vykládají tak, že bude spasen
pouze jako člen církve Svědkové Jehovovi, což je jedna z největších
lží.
Vědomí naprosté jedinečnosti sboru nebo církve
je velmi nebezpečné, protože místo toho, abychom se zaměřili také na
své vlastní chyby a vzájemnou pomoc, si budeme třeba namlouvat, že naše
církev je ta pravá, jediná správná, zcela bez hříchu a ostatní jsou
špatné nebo tak trochu vedle. V Bibli se mluví o církvi ve dvou
rovinách, jak o konkrétní církvi (nebo místním sboru), tak i o církvi
Ježíšově - nevěstě, tzn. o církvi neviditelné, univerzální. Tou je v
současné době společenství křesťanů celého světa, kteří uvěřili v
Ježíše a svým životem ho následují a budou spaseni. Jestliže žijeme bez
ohledu na to, co nám říká Bible a jsme členy sebelepšího křesťanského
sboru, je nám to na nic.
Totalita uvnitř církve se projevuje z počátku nenápadně. Jedna osoba nebo skupina osob v církvi pomalu začne zcela uplatňovat svůj vliv. Třeba pod rouškou Bible může zcela ovládnout myšlení i soukromý život všech členů církve a toho dosáhne třeba tím, že začne na svou stranu přibírat většinu členů proti těm, kdo s ní nesouhlasí. Jedna osoba může začít uplatňovat svou "moc a vládu", místo toho, aby sloužila ostatním. Vždyť Ježíš řekl, že ten, kdo je největší, má sloužit druhým. V křesťanství by mělo platit opačné měřítko "důležitosti" než ve světě sekulárním, tedy nekřesťanském. Tento bod může samozřejmě velmi blízce souviset s ostatními. Naproti tomu, jestliže byl někdo napomenut za některý hřích, nebo byl dokonce kvůli němu vyloučen, nemůže si pak myslet, že uvnitř tohoto společenství panuje nespravedlnost nebo totalita. Jestliže nehrajete podle pravidel, máte riziko, že se to zjistí, jestliže jedna strana porušuje smlouvu, má právo druhá strana smlouvu vypovědět, to platí i v každodenním životě.
Před záměnou důrazu také buďme ostražití, aby se pak z našeho sboru nestal třeba nějaký debatní filozofický, sportovní či humanitární kroužek. Rozumějte, nemám nic proti dobročinnosti, naopak. Je však nekřesťanské, jestliže před Boha dáváme cokoli, třeba naše zájmy. Vždy je potřeba se na základě Písma zamyslet, jestli hlavou konkrétně našeho života a života mého sboru nebo církve je Ježíš nebo někdo a něco jiného. Víme přece, že kdo miluje Boha a bližního, naplňuje Boží zákon. Kdo miluje Boha, ten to jen neříká, kdo miluje svého bližního, ukazuje mu cestu k Bohu. A tou cestou, pravdou i životem je Ježíš Kristus Nazaretský.
Do sboru vniká člověčina, tento výraz znamená, že se snažíme mít ve sboru (církvi) vždy všechno nejlepší, snažíme se vše vyladit pro naše potřeby, ale zapomínáme na toho, který je nad námi.
O
úpravě biblických veršů jsem četl, jak si jeden věřící křesťan v
jedné církvi začal všímat, že se z Bible vytahovali jen malé kousíčky
veršů a na základě nich se podporovali nauky této církve. Například
četl, že každý, kdo uvěří v Ježíše, bude spasen, ale v této
církvi mu naproti tomu říkali, že spasen bude pouze ten, kdo bude
členem jejich církve! Ale o tom, že se musí stát členem této církve,
aby byl spasen, to v Bibli nikde nenašel. Zdálo se mu to podezřelé. A
jednou se mě jeden nevěřící člověk zeptal, jak to, že se v Bibli píše,
že se člověk nemá klanět sochám, ale když by šel do kostela, viděl by
to tam. Také mu to bylo divné. I od nevěřících lidí se člověk může
dovědět, to co on sám nevidí. Je také zvláštní, že nevěřící lidé, kteří
třeba ani Bibli nikdy nečetli a s křesťanství se nesetkali, poznají i v
podrobnostech, že to a ono k životu ve víře nepatří. To svědčí o tom,
že také v sobě mají svědomí pro rozlišení dobrého a špatného, ale vždy
si nějakou tu špatnost sami u sebe omluví. Neexistuje žádná jiná kniha,
která obsahuje více autentický záznam ze života a učení Ježíše Krista
než Bible neboli Písmo. Jestliže vám někdo tvrdí, že rovnocennou
autoritou vedle Bible je i jiná kniha nebo třeba církevní nauka, nebo
vám říká, že Bible je zastaralá, plná omylů, podle takové člověka nebo
církve se neřiďte, má špatné ovoce. To je jeden ze znaků, který vede k
tomu, že můžete, třeba i nevědomky, sloužit místo Bohu lidským naukám
nebo člověku, který vás hezkými řečmi oklamal.
Slovo sekta je ve většině případů veřejností významově
chápáno jako nebezpečná skupina fanatiků. Pod tímto dojmem si
tedy lidé většinou představí totalitní a náboženskou skupinu, která
tvrdí, že jen ona je ta ´jediná pravá´, s tím, že tato společnost velmi
negativně ovlivňuje osobnost nebo zdraví člověka a snaží se mu vštípit
některé extrémní zásady nebo rituály. Povíme si však, že podle
některých badatelů nemusí být výrazně radikálně nebezpečná a dokonce
nemusí být skupinou náboženskou. Toto označení je synonymem pro špatnou
a nebezpečnou skupinu a je tedy mezi širokou veřejností velmi špatnou
nálepkou, čehož se dá samozřejmě i velice snadno zneužít k označení
skupin, které nejsou sektami v tomto smyslu. Vzhledem k tomuto
významovému paradoxu v českém jazyce je vhodnější buď upřesnit míněný
význam slova sekta nebo použít lépe vyhovující termín, např. Alternativní
náboženské hnutí.
V tomto nadpisu by mohlo být také Ateistické nebo
Vědecké pojetí, tomu druhému se však snažím vyhnout, protože tohoto
označení bylo zneužilo k tomu, že dnes znamená něco stoprocentního a
zaručeného a téměř popírá lidskou omylnost. Proto si na začátek musíme
říci, že v oblasti výzkumu sekt a nových náboženských směrů nemají na
sekty jejich badatelé zcela totožný náhled a proto lze i mezi nimi
nalézt rozdílné názory na tuto problematiku. Neexistuje tedy
naprosto přesná definice sekty. Vaše otázka by mohla znít: co
badatelé na sektách sledují?
První skupina badatelů sleduje učení společnosti a vztah mezi hlavní
církví a církvemi ostatními.
Na Internetu jsem např. nalezl nabídku publikace Lexikon náboženských
hnutí, sekt a duchovních společností, na které pracovalo několik
desítek odborných lektorů. V úvodu se píše, že podle oficiální definice
se odlišují křesťanské církve tím, že církve se považují za část obecné
církve (hlavní, tradiční církev/církve, které jsou jsou na
daném území nejrozšířenější, nejznámější nebo mají delší historické
kořeny), ale sekty jsou skupiny, které se svým učením a
náboženskou praxí od obecné církve výrazně odlišují. Není to však zcela
směrodatné, např. co se týče stavu v ČR, katolická církev
protestantské, reformované církve uznává a toleruje a nejsou označovány
za sekty, v opačném případě by mezi ně patřil i autor. Protestantské
církve mají jak odlišnou věrouku, tak i náboženskou praxi (porovnej,
viz. odkaz Nauka římsko-katolické církve). Zmíněná skupina
badatelů (sektuologů) klade důraz především na to, zda se sledovaná
společnost nějakým výrazným způsobem odlišuje od tradiční církve
a je-li státem registrovaná či tradiční církví uznávaná,
samozřejmě se sledují i učení společnosti. Z hlediska křesťanství jsou
první dvě hlediska včetně rozlišování podle počtu členů nepřesná,
protože se je zde tichý předpoklad, že hlavní církev má nejlepší
kulturu, tradici a nauku. V následujících řádcích vám ukáži, že z
hlediska křesťanství to vždy pravda není.
Další ze skupin badatelů sekt, tentokrát serióznější, sleduje předem
určené charakteristiky společnosti, které by mohli znamenat, že určité
společenství může být sektou a stejně jako první skupina i které vlivy,
tradice a učení sekta má v souvislosti s tím, jak dále ovlivňují zdraví
a psychiku jednotlivce i společnosti.
Důraz klade především na míru potenciálně nebezpečných a
nedemokratických znaků, které ji jako sektu mohou určovat. Jedním ze
znaků podle této skupiny je, že sledovaná společnost má totalitární
zřízení (např. některá z osob dosáhne úplného vlivu nad
společností), dále je hierarchická, má-li tedy pevně danou
strukturu stupňů vedení a nižší stupně většinou nemohou (demokraticky)
ovlivňovat ty vyšší, pouze jaksi přijímají ´rozkazy´. Jedním z dalších
může být i utajovanost nebo určitá neupřímnost. Doc. Novotný
podává jeden z důležitých znaků ten, že sekty zneužívají
náboženství či přesvědčení k prospěchu organizace. Některé tyto
znaky však mohou mít třeba i některé zájmové skupiny, proto někteří
badatelé zařazují mezi sekty i nenáboženské nebo ne zcela náboženské
(pseudonáboženské) skupiny. Podle tohoto intelektuálně-vědeckého pojetí
se věřící křesťan nemůže řídit vždy. Proč? Mnoho z badatelů zkoumající
sekty a náboženství nejsou věřícími nebo jsou to křesťané do jisté míry
ovlivněni křesťanským volnomyšlenkářstvím (viz. odkaz Liberální
křesťanství). Proto mohou mít v některých podrobnostech jiný názor
nežli ukazuje tato stránka. V určitých případech tedy označení sekta může
být nebiblická a zavádějící. Např. vědci takto mohou označit i
církev, která vznikla např. v nedávné době, je málo početná a není
oficiální církví uznaná a státem zlegalizovaná (má-li méně než deset
tisíc členských podpisů, podmínka uznání - r. 1999). Přesto tato
církev může být v lepším duchovním pokroku a poznání Boha a Bible než
církev tradiční. Za další příklad bych uvedl, že někteří, ne
všichni, badatelé za sektu označují charismatické (letniční) hnutí, do
pojmu sekta tudíž patří i apoštolové i Ježíš Kristus, upřesnění níže.
Dalším paradoxem je, že v tomto pojetí je dalším znakem sekty může být přesvědčení,
že žijeme ve zvláštní době (např. před nějakou zvláštní událostí).
Jestliže si však přečtete některá proroctví Bible, které upozorňují na
blízkost příchodu Ježíše Krista, budete překvapeni, že biblické
předpovědi se splňují právě v dnešní době. Před Jeho příchodem je např.
předpovězen obrovský morální úpadek, který prožíváme a tak i my sami
máme možnost uvědomit si, že Bible nelže a že s touto dobou opravdu
něco není v pořádku. Alespoň částečně jsme si vysvětlili pojetí sekty,
jak je chápe většina společnosti. Ve vědecké oblasti je pod sektou
míněna odlišná společnost, která nemusí být vždy nebezpečná. Uvedené
znaky sekt se mohou prolínat a nemusí být vždy pevně zastoupeny, proto
v konečném hledisku vždy záleží na sektuologovi, koho za sektu označí a
koho ne. Pokud z hlediska křesťanství předpokládáme, že ve všech
křesťanských církvích by měla být víra v blízký příchod Ježíše, ačkoli
ne přesně datumově stanovený, jak píše Bible, všechny křesťanské církve
splňují jeden ze znaků sekt. Samozřejmě, že i já jsem věřící křesťan a
věřím v blízký příchod Ježíše. Jestliže se všechny proroctví Bible
splnily, proč by se měla stát v tomto případě výjimka? Pro jistou
neurčitost v označení sekt lze pro ně najít synonyma Nové náboženské
směry nebo Alternativní religiozita, tj. náboženství.
Pojetí sekty v oblasti biblického křesťanství je v
mnoha ohledech jiné, slova sekta a sektář se v Bibli téměř nevyskytuje,
přesto můžeme říci, že další biblické termíny bludař, svůdce, lhář,
antikrist jsou míněna v podobném významu a jsou označením pro lidi,
kteří jsou nějakým způsobem mimo křesťanskou pravdu, ať už úmyslně nebo
ne, tedy vědí-li o tom nebo nevědí. Pro některé křesťany je
nepochopitelné, že Ježíš opravdu chce, aby ho lidé následovali buď plně
(bez přizpůsobování) nebo vůbec, některé lidi, u kterých neviděl
upřímnou víru, lásku a poslušnost Bohu, od křesťanství sám jeho
zakladatel zrazoval. Můžeme tedy říci, že v uvedeném smyslu je označen
křesťan, který
1. vede nemorální život, který není v souladu s Božími neměnnými
pravidly
´Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno
k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost ...´ [Bible,
Judův 1.4]
´Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou
odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.´ [Bible,
Titovi 1.16]
2. si upravuje křesťanské učení zjevené Ježíšem a apoštoly, které
je zachované v Bibli
´Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí
lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. Pro hanebný zisk učí
tomu, co se nepatří, a rozvracejí tím celé rodiny.´ [Bible,
Titovi 1.10-11]
Také křesťan popírající, že Ježíš je Kristus, tzn. Spasitel [Bible,
Titovi 1.10-11] a že přišel v těle [Bible, 2. Janův 1.7]
nebo zakazuje ženit se a jíst jen určité pokrmy [Bible, 1.
Timoteovi 4.1-3]
Na počátku tohoto tisíciletí byla sektou např. gnose, jejíž vliv, který
se projevoval v absolutním důrazu na poznání, mystiku a zasvěcení, a ne
křesťanský život. Na tomto základě lze sektou označit tu
křesťanskou církev nebo názorový proud, který nebere v hlavní potaz
učení Ducha Svatého zjeveného v Bibli, biblické učení si upravuje, i
když může o sobě tvrdit opak, a vedle ní si stanovuje i svá vlastní
učení nebo tradice nebo záměrně ukazuje jen určité pravdy Bible, ne
však všechny, případně jedná podle svých morálních zákonů a ne
biblických. Samozřejmě, že některé tradice nenarušují Boží
slovo, nicméně některé mohou být jeho přímým porušením. Mnohokrát před
nimi varoval Ježíš, na lidských tradicích ztroskotala židovská církev a
na mnoho set let i křesťanská. Proto se zde dočtete i o
římsko-katolické církvi. Některé církve nebo hnutí někdy řazené podle
intelektuálního pojetí mezi sekty jimi podle Bible nejsou. Jedná se
například o letniční neboli charismatické hnutí, mám na mysli většinu
jejich církví, výjimky také samozřejmě existují. Ježíš Kristus,
apoštolové i křesťané prvního století činili zázraky, měli dar jazyků a
uzdravovali ve jménu Ježíše Krista, Bible nedává za příklad jednu
zkušenost, ale desítky zkušeností věřících. Lidským rozumem
nevysvětlitelné věci se stávali věřícím křesťanům i před 2000 lety, ale
dějí se i dnes. Na veřejných modlitebních křesťanských shromážděních
byli lidé uzdraveni ze slepoty, ochrnutí i pomatení. Několikrát jsem
četl, jak i v současnosti Bůh někoho zázračně uzdravil nebo zachránil a
sám jsem se se zázrakem setkal. I dnes po nás Bůh chce, abychom se
nechali vést Biblí i Duchem Svatým. Samozřejmě, že sekta může být v
jakémkoli křesťanském směru. Obrácený křesťan se však nemusí bát, že
bude sveden na špatnou cestu, protože ten, kdo zná Ježíše Krista již
nebude ´zmítán a unášen závanem kdejakého učení - lidskou falší,
chytráctvím a lstivým sváděním k bludu´. Je tedy na nás, abychom se
nenechali odvést od živého Boha žádnými nebiblickými názory a
praktikami a to ani ve jménu dnes populární ekumeny, která s biblickou
láskou a tolerancí nemá společného vůbec nic.
Na následujících řádcích bych chtěl ukázat na to, co
vedlo k pádu křesťanství, ale i jeho obnovení a návratu k biblickému
křesťanství, které v prvním století založil Ježíš Kristus. Samozřejmě,
že na několika málo řádcích nemohu vystihnout plně celou problematiku,
ale mohu jen poukázat na některé okolnosti. Proč Bible říká: ´Jedno
tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán,
jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi,
skrze všechny působí a je ve všech.´ a přesto se dá říci, že tomu
úplně tak není? Protože vždy byli a jsou lidé, kteří si Bibli upravují.
Křesťanská
církev 1. - 4. století
Zakladatele křesťanství Ježíše Krista zmiňuje ve svém díle např.
Tacitus a Plinius ml. Ježíš byl Římany ukřižován v 1. století n.l.
Nezemřel však pro nějaké své názory, ale protože svou smrtí šel dát
všem lidem bez rozdílu naději na věčný život. Proto se v Bibli píše
´Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen´. Ježíšovým obětním ukřiváním
jsme my, co věříme, usmířeni s Bohem, naše viny jsou nám odpuštěny a
máme věčný život. Svou smrt a její podrobnosti několikrát předpověděl
on sám, ale i již tehdy staré spisy židovských proroků. Jeho životem,
ukřižováním a vzkříšením okolo r. 33 n. l. začala historie křesťanství.
Zpočátku se řídilo učením Ježíše Krista, který ho předává apoštolům a
ti pak dalším. Podrobnosti života Ježíše, apoštolů a první církve se v
písemné formě zachovali v souboru knih nazývající se Nový zákon, jež je
součástí Bible. Autorita prvních církví pocházela z Ducha Svatého,
kterého vylil Bůh o letničních svátcích, a Bible je jím plně inspirována.
Bibli sice psali lidé, ale nepsali své vlastní myšlenky a názory, obsah
je od Boha. Ostatní zachovalé knihy tehdejší a pozdější doby, které
nejsou součástí Bible, jsou ovlivněny lidskou fantazií a tehdejšími
představami, proto se o nich neříká, že jsou inspirovaným Slovem Božím,
tak jako o Bibli. Křesťanství vzniklo na území Svaté země, území
dnešního Izraele, které bylo v prvním století n. l. součástí Římské
říše. Dál se šířilo do všech jejích částí, nejprve do oblastí okolo
Středozemního moře, především na území dnešního Řecka, Itálie, bývalé
Jugoslávie a Turecka. Křesťanství bylo krátce po svém vzniku potíráno,
a to jak Židy, tak i ve velkém Římany, přesto se rychle šířilo,
především pro přístupnost všem vrstvám společnosti, upřímnost křesťanů,
mnohočetnost Římských národů a náboženství a pro zázraky, které mezi
nimi činil Bůh. Biblické zázraky nepřestali existovat ani v dnešním
století. První křesťané na rozdíl od pozdější církve (tj. katolické),
dbali na morálku, vzájemnou pomoc, neměli žádné obřady kromě křtu
ponořením (symbol počínajícího vztahu mezi Bohem a křesťanem) a večeře
Páně (symbol víry, lásky a věrnosti k Ježíši, podává se víno a chléb).
Dále neměli jedno totalitární zřízení, každá církev byla více či méně
samostatná, měla vlastní zřízení a nepodléhala hlavnímu z biskupů,
který by měl moc i nad ostatními církvemi. Funkce papeže byla
výmyslem pozdějších křesťanů a vznikla o mnoho let později.
Pronásledování Římany začalo r. 64 požárem Říma, kdy císař Nero svedl
na křesťany jeho zapálení. Křesťané byli pro Římskou říši ´divní´, na
rozdíl od ostatních pohanských náboženství neobětovali, nechtěli
vzdávat císaři úctu, neuctívali sochy ani obrazy, stranili se římské
kultuře, věřili v jednoho Boha a neměli nemravné bujaré slavnosti, tak
jako většina nejrůznějších náboženství Římské říše. Věřili v jednoho
Boha, který je nadevším, je věčný, milující a ochoten dát se lidem
poznat a pomoci jim a který nepotřebuje, aby si ho lidé usmiřovali
nejrůznějšími obřady. Křesťané nemohli zpodobnit a vystavit sochu svého
neviditelného Boha mezi ostatním nespočtem soch bohů v Římské říši a
odmítali vzdávat císaři, jednomu z lidí, Božské úcty. A tak byli z
těchto důvodů hned v počátcích první církve v období 1. až 4. století
krutě pronásledováni a zabíjeni křižováním, upálením nebo vhozením do
arény s divou zvěří, občas byl i císař, který je toleroval. Milánským
ediktem r. 313 za císaře Konstantina bylo křesťanství zrovnoprávněno a
podporováno. A roku 391 vyhlášeno za státní náboženství Římské říše.
Křesťanství se stávalo od 3. století náboženstvím s velkým rozsahem ve
všech společenských vrstvách, jak mezi otroky, tak mezi obchodnickou a
vládnoucí vrstvou lidí. Vstup pohanů do církve, zestátnění, touha po
uplatnění, stavba kostelů, dotace a tím vším vlastně začal nenápadný a
postupný úpadek křesťanství.
Úpadek
křesťanství ve středověku a jeho příčiny
Ve středověku došlo k převrácení původního křesťanství, které založil
Ježíš. Místo lásky - války a nenávist ke všem odpůrcům. Místo láskyplné
služby - vládnoucí papežský stolec. Místo křesťanské pokory - bohaté
chrámy a zlato. Místo poslušnosti - smilstvo, modly a svatokupectví.
Místo slušného života - nenávist, intriky a opilství. To by byla
stručná charakteristika křesťanství např. 15. století, jak by ji popsal
Jan Hus. Je však pravda, že bylo i několik křesťanů, kteří se podle
Bib`e řídili. Velmi snadno se však dali přehlédnout v davech těch, co
se křesťany jen nazývali.
K tomu všemu došlo lehkovážností a kompromisy. Větší moc získali v
církvi ti, kteří měli kříž na obleku, ale ne v srdci a tak historie
křesťanství ukazuje, jak do něj postupně byli vtaženy i věci, které
Ježíš ani apoštolové nikdy neuznávali.
Roku 391 je prohlášeno křesťanství za státní náboženství, což je v
rozporu s podstatou křesťanství.
Z roku 470 pochází první zmínka o vzývání mrtvých, kdy císař Theodosius
prosil mrtvého Chrysostoma o odpuštění.
Roku 529 založil Benedikt z Nurzie nejstarší řád mnišských Benediktínů.
Lev III. nařizuje roku 795 užívání kadidla.
Roku 1070 začali kněží hájit učení o očistci.
Alexandr III. r. 1160 prohlašuje, že nikdo bez souhlasu papeže nemůže
být považován za svatého. Bible však za svatého označuje každého
znovuzrozeného křesťana.
Roku 1229 na toulousském koncilu zapovězena nekněžím Bible.
Roku 1317 papež Jan XXII. nařídil připojení ´Zdrávas´ k biblickému
otčenáši.
Roku 1390 Bonifác IX. začíná prodávat odpustky.
Jana Husa církev upaluje roku 1415 v Kostnici, kde byl odsouzen jako
´kacíř´.
Růženec byl zaveden roku 1470.
Roku 1545 se koná Tridentský koncil, ke katolické Bibli jsou přidány
apokryfní knihy i přestože Bůh potrestá každého, kdo k Bibli něco přidá
nebo z ní ubere. Koncilem je proklet Ježíš i apoštolové, protože na
tomto koncilu je stanoveno ´Kdyby kdokoli řekl, že jsou člověku
odpuštěny hříchy a je ospravedlněn pouze vírou, budiž proklet.´
Apoštolové i Ježíš hlásali ospravedlnění a věčný život pouze vírou,
přečtěte si např. Efezským 2.8-9.
V 16. století je již dávno církev nábožensko-světskou institucí, má
obrovské botatství, inkvizici pro potírání všech, kdo s církví či
státem nesouhlasí, Bible je uctívána v procesí, církev má mnoho svátků,
lidé navštěvují a kupují různé ostatky a relikvie. Ale Ježíšovu lásku
byste málokde našli.
Teprve až roku 1781 Tolerančním patentem vydaným Josefem II. je v
Českých zemích povoleno i jiné křesťanské vyznání než katolické. Od
bitvy na Bílé hoře do této doby byla protestantská víra tvrdě
potlačována a nekatolické knihy a Bible páleny.
Roku 1870 je zavedeno dogma o papežské neomylnosti.
Před tím vším už dávno varovali apoštolové, kteří dokonce věděli k čemu
dojde. Pozorně si přečtěte tato proroctví prvního století:
´V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou
lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou
popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.
A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli
nim v opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly,
aby z vás těžili. Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je
blízká.´ [Bible, 2. Petrův, 2. 1-3].
´Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od
víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou
pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují
lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním
požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.´ [Bible, 1. Tm, 4.
1-3]. Obě se splnila dokonale. I dnes někteří lidé říkají:
Vy jste divní křesťané, v historii jste i upalovali!
I v době úpadku křesťanství však existovali lidé, kteří brali
křesťanství vážně. Církev, která se falešně nazývala křesťanskou, je
pronásledovala, stejně tak každého, kdo s ní nesouhlasil. Jako příklad
odvahy a následování Ježíše bych chtěl uvést hnutí Valdenských. Hnutí
Valdenských vzniká v jižní Francii v 12. století, založil ho Peter
Valdo, který na základě Mat. 19.21 rozdal všechen svůj majetek a r.
1176 vyšel kázat evangelium. Hnutí brzy proniklo do Itálie, Čech i
Německa. Valdenští zamítali vše co je v rozporu s prvotním
křesťanstvím, tak jak popisuje Bible, zamítali tedy trest smrti,
násilí, odpustky, očistec, uctívání ostatků a svatých a vládu církve.
Tím, že se drželi slov Bible, se znelíbili oficiální církvi, roku 1184
nad nimi vyhlášil papež klatbu a začali být pronásledováni. Známá je
trestná výprava do hor v Severní Itálii, která je měla za úkol
zlikvidovat. Mnoho mužů, žen i dětí bylo shozeno vojáky ze skály.
Přesto hnutí Valdenských nepřestalo existovat ani v dnešní době.
Protože nezapřeli víru v Ježíše, mají v Božím království už dávno
připravená místa. Ne však ti, kdo zabíjeli.
Vztah
středověké církve k Bibli
Starý zákon, část Bible neboli Písma Svatého, pochází z různých období
před naším letopočtem a Nový zákon pochází z 1. století n. l. Mezi těmi
nejstaršími části Písma až po ty nejnovější je rozdíl okolo 1600 let.
Bible obsahuje 66 částí, můžeme říci knih, a jsou to proroctví, žalmy,
písně, dopisy, modlitby a historická vyprávění. V křesťanských sborech
na počátku tohoto letopočtu kolovali různé části Bible a vzhledem k
tomu, že nebyl knihtisk ani papír, nebylo tak jednoduché získat celou
Bibli tak jako dnes. Vedle písemného záznamu fungoval i mluvený. Ačkoli
ve středověku výjevy z Bible zdobily kostely a knihy, a Bible byla
uctívána a nosena v procesí, ve skutečnosti byla Bible a její poselství
po dlouhá staletí neznámá. Katolická církev tuto knihu přímo
nezakázala, ale pokud se zjistilo, že někdo Bibli šíří nebo překládá z
latiny do národních jazyků, byl tvrdě trestán, např. vyvražděním celé
své rodiny. Naprostá většina tehdejších lidí číst a psát neuměla.
Obyčejný člověk Bibli nevlastnil a kázat o víře mohl pouze vysvěcený
katolický duchovní a to jen tehdy, pokud kázal tak, jak chtěla
katolická církev. Tehdejší církev si křesťanské učení upravila, hlásala
např. ´Boží´ trojí rozdělení lidí na duchovní, vládnoucí a dělnický
stav. Po mnoho let si církevní úřady mohli lidé kupovat, takže knězem
se stával především ten, kdo zaplatil více peněz, ačkoli pro to třeba
neměl žádné morální předpoklady. Tehdejší církev vám mohla např.
´zaručit´, že po koupi odpustku půjdete do nebe případně se vám zkrátí
pobyt v očistci. Ale v Bibli žádná taková učení nenajdete. Bible je
určena pro každého, bez ohledu na vzdělání nebo sociální postavení.
Jestliže někdo kázal to, co skutečně v Bibli je, byl za to trestán
především vyloučením z církve, zákazem činnosti a pokud nepřestal, i
pronásledováním a zabitím. Byla to nelehká doba. Vzhledem k obsahu
Bible, která svědčila proti nemorálnímu jednání bohaté církve, mnoha
samozvaných křesťanů a církevních zlořádů a nauk, byl např. v 16. st.
trest smrti za šíření nebo překlad. Co k tomu dodat? Lidé, kteří
zakazují druhým poznání Bible se nazývají křesťany zcela neprávem.
Reformační
návrat k původnímu křesťanství
Reformace byla nejednotné a nestrukturalizované náboženské hnutí, které
hlásalo, že víru v Boha nelze vykládat lidskými názory, tradicí.
Stavěla autoritu Boha nad autoritu světskou i církevní a snažila se
držet zásad první křesťanské církve. Reformace chtěla změnit
křesťanskou katolickou církev k tomu, aby přestala poslouchat nauky,
které byly v rozporu s Biblí a vznikla jako reakce na všeobecný úpadek
a odvrácení církve od podstaty křesťanství, kterou je láska a
poslušnost Bohu. Reformace historicky začíná r. 1517, kdy německý mnich
Martin Luther napsal 95 tezí a přibil je na chrám ve Wittenberku.
Otevřeně tak vystoupil především proti odpustkům a některým dalším
zlořádům církve. Nebyl to žádný zbabělec, věděl, že může přijít i o
svůj život. Samozřejmě, že již před ním se objevily hlasy hlásající
reformu církve, v Itálii v 12. st. to bylo hnutí Valdenských, v Anglii
Jan Wicklef, u nás Jan Hus. V Lutherově století přestala být reformace
jednotlivým prohlášením křesťanské víry a nesouhlasu jednotlivce s
učením a morálkou dominantní katolické církve, ale stala se hnutím,
které zasáhlo mnoho evropských států, např. Německo, Anglii a
Švýcarsko, v pozdější době celý svět.
Reformátoři
církve
Z nejznámějších reformátorů připomeňme např. Jana Viklefa, Konráda
Waldhausera, Jana Husa, Martina Luthera, Jana Milíče z Kroměříže a Jana
Kalvína. Reformátoři byli původně katolickými věřícími, kteří se
dostali ke studiu Bible a poznali skutečné pravdy křesťanství, které
předávali dál. Oficiální církví byli v mnoha případech exkomunikováni
(tj. vyloučeni) a označeni za odpadlíky a heretiky (tj. kacíře). Ačkoli
Ježíš hlásá beznásilí a lásku, církev tyto lidi pronásledovala a
snažila se je likvidovat. To se jí povedlo v případě Jana Husa, kterého
upálili r. 1415 na hranici. Několikrát byl vyzván, aby odvolal své
učení (např. nesouhlasil s odpustky, nespravedlností a hromaděním
majetku církve), to však neudělal, protože se nejednalo o podřadnou
názorovou věc, ale o zásadní otázku křesťanské víry. Reformátoři
poukazovali na špatnou morálku lidí, kteří se falešně nazývali věřícími
a aby Bible byla přístupná všem lidem bez rozdílu. Neměli v úmyslu
zakládat nové církve, ale chtěli změnit katolickou církev k biblickému
podkladu. Jelikož se papežové nechtěli vzdát svých nebiblických názorů,
tradic, nemorálky a mocenských vlivů, nezbylo nic jiného a začaly
vznikat reformované protestantské církve. Reformační názory byly šířeny
mocensko-politicky - v tom případě se šířily mezi šlechtou, středními,
vyššími vrstvami společnosti a v církvi a dále ne mocensko-politicky
kázáním.
DOMOV | CHCI PŘIJMOUT JEŽÍŠE KRISTA | CHCI ZDARMA KNÍŽKU O JEŽÍŠI | NAPSAT ZPRÁVU |