Chápete-li sektu jako skupinu nebezpečných fanatiků, nedovíte se zde o nich nic, protože v dnešním křesťanství neexistují, snad vyjma několika extrémistů v Severním Irsku. Chápete-li ji ve smyslu hnutí a skupiny, která se odchýlila od původního Ježíšova křesťanství, určitě se o nějakých dočtete. Také se zde snažím přiblížit, jak různě lze na problematiku sekt nahlížet, s tím, že křesťan by se měl řídit podle Bible, ne podle různých, tzv. ´vědeckých´ skupin. Samozřejmě, že netvrdím, že jsme spaseni nebo zatraceni členstvím v určité církvi, proto také nikoho neodsuzuji. Ale chci porovnat, zda některé polokřesťanské názory a praxe souhlasí s tím, co řekl Bůh.

Článek bývalého člena sekty:	Opustil jsem katolickou církev, protože nekáže to, co je v Bibli, ale káže bludy
Nebiblická křesťanství:	Hnutí liberálních křesťanů Církev Římsko-katolická Svědkové Jehovovi Hnutí křesťanského New Age
Rozdílnosti v chápání sekt:	Všeobecné pojetí Intelektuální pojetí Biblicko-křesťanské pojetí
Nebezpečné vlivy:	Některé vlivy, na které by si měla každá křesťanská společnost dávat pozor
Ježíš říká, že tradice ruší slovo Boží:	Co dokáží lidská učení a praxe míchaná s křesťanstvím. O tom, jak lehkovážnost a tradice vedla k pádu křesťanství.

Kdo vlastně lže? (Rozbor k zamyšlení)

Má pravdu římská církev nebo

• Bible - Boží slovo ?-
• Bůh nikdy nepůjde proti Svému Slovu -  Bůh není lhář.

 Povinnost křesťana je hledat pravdu.

J 8,32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

Církev Kristova je podle Bible zvána jako nevěsta. ( Boží lid ) Nevěsta je záležitost duchovní. Vedení Duchem Svatým a Jeho projevy. Do této skupiny patří pouze ti, co přijali Pána Ježíše jako svého pána a dodržují Boží slovo v  každém okamžiku svého života, dávají se vést Duchem Svatým a nedávají přednost světským výhodám a učením různých církví před dodržováním Božího Slova. Je jedno v  které církvi, sboru, farnosti, denominaci se právě tito lidé nacházejí. Jsou to takzvaní znovuzrození křesťané, kteří existují v různých údech (církvích) jednoho Kristova těla. Pravé jednotné církve. Není pro ně důležitý název jejich církve (údu), různé výhody, ale učení a život podle Božího Slova, podle Krista.

Jako hlavu církve – (těla Kristova ) a svého údu, tohoto těla – (svého sboru - farnosti - denominaci atd. ) tito lidé uznávají pouze Ježíše Krista. Žádného člověka. Nepotřebují vedení člověkem, oni sami mají vedení Duchem Svatým. Protože dostali dar od Boha a jsou pokřtěni Duchem Svatým. Jsou to znovuzrození křesťané. Boží lid.

Hlavou pravé církve je podle Boha pouze Ježíš Kristus.

Efezským  1,20 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, Ef 1,21 vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. Ef 1,22 'Všechno podrobil pod jeho nohy' a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve

Ef 1,23 která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. Efezským  4,15 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, Ef 4,16 z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Boží lid je pravá církev a pravá nevěsta Kristova.

Bible zná i výraz nevěstka, to je záležitost tělesná bezduchá. (bezduché náboženské skutky ze své síly - bezduchá tradice o které Boží Slovo neříká vůbec nic a jsou pouze výmyslem lidí a ani Kristus, ani apoštolové ve své době něco takového nikdy nedělali. Všimněte si zvýrazněných veršů, které něco napoví na kterou církev se vlastně výraz nevěstka hodí, aby byla podle Boha (Božího Slova) takto označena. Je třeba si vzít svoji Bibli a porovnávat, zda to tam skutečně je. Slovo od slova. Je třeba tu pravdu hledat a přemýšlet a nespokojit se pouze s přečtením, Boží Slovo říká, poznejte pravdu a pravda vás osvobodí ( od klamu a lži.) Pravda nepřijde sama, je skutečně třeba usilovně hledat. Bible říká. Tlučte a bude vám otevřeno, to platí především při hledání pravdy. Té věčné a absolutní. .

Ekumenický  překlad  Bible Božího  Slova    Zjevení   kapitola  17  -  18

 SOUD NAD NEVĚSTKOU

Zj 17,1 Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: "Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami,
Zj 17,2 se kterou se spustili králové světa a vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé země."
Zj 17,3 Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích.
Zj 17,4 Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství,
Zj 17,5 a na čele měla napsáno jméno - je v něm tajemství: "Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi."
Zj 17,6 Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl.
Zj 17,7 Ale anděl mi řekl: "Čemu se divíš? Já ti odhalím tajemství té ženy i té sedmihlavé a desetirohé šelmy, která ji nese.
Zj 17,8 Ta dravá šelma, kterou jsi viděl, byla a není; vystoupí ještě z propasti, ale půjde do záhuby.

A užasnou ti obyvatelé země, jejichž jméno není od založení světa zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude.

Zj 17,9 Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů:

Zj 17,10 pět jich padlo, jeden kraluje, jeden ještě nepřišel. Až přijde, bude smět zůstat jen nakrátko.
Zj 17,11 A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a přece jeden z těch sedmi; jde však do záhuby.
Zj 17,12 Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou.
Zj 17,13 Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmě.
Zj 17,14 Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní."
Zj 17,15 A řekl mi: "Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky.
Zj 17,16 A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm.
Zj 17,17 Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl.
Zj 17,18 Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země."
Zj 18,1 Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou mocí sestupuje z nebe; a země byla ozářena jeho slávou.
Zj 18,2 Zvolal mohutným hlasem: "Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka;
Zj 18,3 neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly opojeny všecky národy, králové světa s ní smilnili a bohatí kupci země bohatli z její rozmařilosti a přepychu."

Zj 18,4 A slyšel jsem jiný hlas z nebe: "Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.
Zj 18,5 Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny.
Zj 18,6 Odplaťte po zásluze té nevěstce, dvojnásob jí odplaťte za její činy! V poháru, který připravovala, připravte pro ni dvojnásob;
Zj 18,7 kolik si užila slávy a hýření, tolik jí dejte teď trýzně a žalu. Protože si namlouvá: Trůním jako královna, vdovou nejsem a neokusím smutku -
Zj 18,8 proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i žal a hlad, a bude zničena ohněm. Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který ji odsoudil."
Zj 18,9 Pak budou naříkat nad ní a bědovat králové světa, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým hořícího města;

Verše říkají, že  se  jedná  o  nevěstku  ne nevěstu (která  si  myslí,  že  je  nevěsta Kristova,  ale  podle  Božího Slova není,  protože dělá chyby) Která cirkev se poslední dobou omlouvá a připouští , že mohla dělat i chyby? Nevěsta Kristova – církev, která je vedená Duchem svatým chyby nedělá. Nemůže, protože   Duch svatý chyby nedělá.  Duch svatý je Bůh

Verš  17,1   mluví  o  vodách  a  verš  17,15   odpovídá  co  jsou  to  vody. (rasy a národy)

Která  církev  zahrnuje  rasy  a  národy?   Je  světová?

Verš  17,2    Se  kterou  církví  se  kamarádila  světská  moc?

Verš  17,4    Která  církev  se  odívala  do  majetku?

Verš  17,6    Která  církev  se  opíjí  vědomím,  že  má  nejvíc   Kristových mučedníků?

Verš  17,8    Kdo  bude  nejvíc žasnout?  ( Přece ten,  kdo to nejmíň čeká,   protože vlastně naletěl.)

Verš  17,9    Komu je  dána  moudrost,  ( Přece ten,  kdo poslouchá a studuje Boží slovo.)

Verš  17,9  +  17,18   Ta   nevěstka  šelma  je  město  sedící na  7  pahorcích. 

   Na  7  pahorcích je postaven  Řím ( pokud si prostudujete dějiny Říma. )

Verš  18,4       Boží   slovo  říká ,  aby to  Boží lid opustil , nebo  bude  mít  účast  na  jeho hříších.

 Je třeba opustit nevěstku ( nesprávnou církev s nebiblickým učením) hledat a najít pravou nevěstu Kristovu. (církev a učení podle Božího Slova) Samotná církev a členství v ní nikoho nespasí, spasit může jedině Kristus. Je třeba se řídit Božím Slovem,   né náboženským učením různých církví i kdyby bylo sebeduchovnější.

Pokud ze svých shromáždění odcházíte změněni Božím Slovem máte lásku, radost a nadšení je to v pořádku, jdete po správné cestě a jste v Boží vůli. Pokud odcházíte takový jací jste přišli, pouze s vědomím, že jste udělali pouze skutek, bylo pro vás toto shromáždění ztráta času. Byl to mrtvý skutek., Nic víc. Bůh nepočítá mrtvé skutky. Křesťan má být budován ve víře, má znát víc a víc Božího Slova, pokud se to neděje, nežije Kristem, ale náboženstvím a to není cesta k Bohu. Je to promarnění času, který od Boha dostal. Je to zakopání hřivny.

Celá záležitost zní velice duchovně, ale má to háček. Uctívání stvoření na místo

stvořitele je v rozporu s Božím Slovem a co je v rozporu je hřích.

Vypadá to pěkně, vždyť se uctívá maminka našeho spasitele.

Ale Ježíš řekl. J 14,6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Pokud by existovala i jiná cesta a jiný prostředník než Kristus, byl by Kristus lhář.

(Proč chodit ke kováříčkovi, když máme jít ke kovářovi.)

1Timot. 2,5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš

Mariánská zjevení. Je tady velké riziko.

2Korintským  11,14 A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;

2K 11,15 není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!

Nemoci na lidi posílá Satan (né Bůh) a když Satan dává, má možnost vzít i zpět a nebo být i zahnán Ježíšem (Bohem).

Stane se například, že zoufalý nemocný si se svou nemocí už neví rady. Nikdo mu už nedokázal pomoct. Jede na místo, kde se údajně zjevuje P. Marie a prosí P. Marii o uzdravení. (P. Marie neuzdravuje, uzdravovat může jedině Bůh) Satan aby získal další dušičku, tuto nemoc, kterou před tím dal,   pustí (vezme) zpět. Satan neuzdravuje, pouze tuto nemoc pustí. Nemocný má opět zdraví, protože už není svázán Satanem. Co se stane. Nemocný je vděčný a začne děkovat a uctívat P. Marii, protože je přesvědčen, že to byla právě ona. Nenapadne ho, že padl do pasti a vyměnil chvilkové zdraví, a místo úcty ke stvořiteli za úctu k Panně Marii. Kvůli úctě k P. Marii vlastně zapomene na úctu k Bohu. Tím přestane dodržovat Boží Slovo, které jasně říká. Pátá kniha Mojžíšova Deuteronomium  Dt 6,5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. Pátá kniha Mojžíšova Deuteronomium 26,16 Dnešního dne ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys dodržoval tato nařízení a právní ustanovení. Budeš je bedlivě dodržovat celým svým srdcem a celou svou duší.

Dt 30,6 Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ.

Protože dobře ví, že Boží Slovo říká.

Je fyzicky uprostřed, ne. Je tam pouze Jeho Duch.

Duch svatý. A to může být všude na této zeměkouli. A nemusí to být ani v kostele.

Jak se pozná útok od Satana. Strach, nervozita, deprese, špatné myšlenky, nemoci, úzkost, beznaděj, závist, atd. Jak se pozná přítomnost Boha. Láska, pokoj, sebeovládání, radost, tichost, atd.

O co se Satan snaží. 1. Zpochybnit existenci Boha. 2. Zpochybnit Bibli jako Boží Slovo a dát ji na úroveň pouhé knížky. 3. Zlikvidovat židovský národ Židé jsou podle Bible národ vyvolený Boží lid a Satan likviduje všechno co je Boží ( Pokud bude existovat židovský národ, je to živé svědectví o tom, že Bible je pravdivá a funguje, že Bible je skutečné Boží Slovo.) Pokud by neexistoval židovský národ nemůže být Bible Boží Slovo, protože Bible jsou zároveň i židovské dějiny. Židé jsou národ vyvolený (né nadřazený), protože z jejich středu vyšel vykupitel.

4. Snaží se dát do myslí lidí i tu skutečnost, že ani on sám neexistuje. Aby si lidé přestali dávat pozor. Aby žili v domnění, že vlastně žádné nebezpečí neexistuje.

Kdo nestojí na straně Boha, stojí na straně (ať vědomě nebo nevědomě) Satana. Jiná možnost není.

Znovuzrození  křesťané  vědí,  že  Krista  neukřižoval jenom židovský národ jako takový. Samotné přibití na kříž provedli římští vojáci z rozkazu Piláta a na žádost hrstky židovských kněží. (Někdo to udělat musel, koho Satan svedl a použil a Bůh to dopustil.) Krista ukřižovali naše hříchy za které bylo nutné zaplatit a vyrovnat dluh. To bylo posláním Krista. Krista ukřižovali naše hříchy.

Bůh to skrze Boží Slovo říká takto.

Další rozpor v učení katolické církve a Božím Slovem, je učení o tom, že Panna Marie matka Ježíše Krista byla jako jediná zbavena dědičného hříchu a tudíž byla naprosto čistá beze hříchu. Boží Slovo, ale říká:

Římanům  3,22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: Římanům  3,23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;

Boží Slovo říká, že všichni. A Bůh není lhář. Pokud by Panna Marie byla výjimka, pak by Boží Slovo lhalo, protože doslova tvrdí, že všichni.

A co řekla sama Panna Marie Lukáš 1,46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána Lukáš  1,47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,

Pokud by byla Panna Marie bez dědičného hříchu nemusela by nikdy říct,. můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,

(Kralický překlad) Jan 2,4 Dí ji Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má.

Jan  19,26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ni učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!"

Kdyby se Marie odlišovala od ostatních lidí bezhříšnou podstatou, Ježíš by nás ani nemohl spasit, protože by s námi nebyl propojen přirozenou lidskostí. Ježíš zdědil po své matce podobu normálního člověka, ale byl současně Bohem po otci Duchu Svatém. Boží Slovo neučí, že Ježíš měl hříšné tělo.

Bible říká, že Ježíš měl podobnost hříšného těla. A to je podstatný rozdíl

Kralický překlad Bible říká:.

Římanům  8,3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle,

Ekumenický překlad to říká takto:

Ř 8,3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

 Co není podle Božího Slova v pořádku.

 Uctívání a modlení se ke svatým. (viz. P. Marie)

Stejnou zkušenost zažil sv. Jan, kterému se zjevil anděl. I Jan se chtěl poklonit.

Ale co říká Boží Slovo? Nedodržení Božího Slova je před Bohem hřích.

Zjevení  22,8 To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval.

Zj 22,9 Ale on mi řekl: "Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!"

Anděl posel od Boha varoval od této činnosti. A jasně upozornil, před kým se má pokleknout a koho máme uctívat.

 Překrucování, doplňování nebo ubírání z Božího Slova je hřích.

Hřích je i nesprávný překlad nebo výklad Božího Slova.

…………………………………………………………………………………………………...

Tato dvě přikázání jsou uvedena v Bibli pod jedním veršem.

Katolická církev tím, že rozdělila tento verš, udělala z tohoto jednoho přikázání dvě. Jak to, že jich tedy nemá celkem 11.  ( jedenáctero )     Nemá tam 11 přikázání proto, protože katolická církev běžně vynechává verše.

Dt 5,8 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Dt 5,9 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, Dt 5,10 ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

Nehodí se jim to proto, protože katolické kostely jsou plné obrazů a soch a lidi se před nimi vesele modlí. Dokonce někteří líbají nohy sochám a hladí je. Dávají k nim květiny a zapalují svíčky . To je hřích vyložená modloslužba. Židé měli sochu zlatého telete, katolíci např. sochu P. Marie, Ježíše. Většina farností má svou sochu a každá je jiná. Mají tam i sochy Krista a Kristus je přece Bůh Překroucení Božího Slova je hřích je to podvod.

Katolíci se většinou nesprávně modlí Otče náš. Pán Ježíš neřekl modlete se toto, On řekl takto.

Matouš  6,9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Ale katolíci se modlí pořád dokola naučenou básničku. Jak kolovrátek, pořád stejně dokola. (Viz. růženec.) Představte si člověka, který vám bude říkat pořád dokola to stejné a nic tam od srdce upřímně neřekne podle sebe. Svými slovy. Jaký je to vlastně vztah k Otci. To není vztah dítěte k Otci, ale vztah zmanipulovaného náboženského stroje, který opakuje to, co ho naučili a na nic jiného se nezmůže. To není vztah člověka, který žije Duchem Svatým, to je vztah duchovní náboženské mrtvoly.

Křest v katolické církvi není křest podle Boha ( Božího slova,) ale pouhý náboženský obřad katolické církve. Nic víc. Argument výroku, nechte maličkých přijít ke mě, je nesprávný, účelový a byl použit v úplně jiné souvislosti.

Ne v souvislosti se křtem.

Boží Slovo neříká, kdo se pokřtí a pak dodatečně uvěří. Je to pouhé překroucení Božího Slova, Kojenec není schopen uvěřit. Napřed je třeba uvěřit a né to, co provádí katolická církev aby si zajišťovala dostatečný přísun oveček do své církve tím, že je podchytí už od narození. Lidé potřebují křest podle Boha, ne pouhý náboženský obřad. Každý bude odpovídat pouze za sebe. Nebudou to ani rodiče, ani kmotr. Křest (baptisto) znamená ponořit, ne pokropit nebo polít. Křest symbolizuje smrt a vzkříšení. Starý člověk umírá (je pochován - ponořen) a vstává vzkříšen jako nový člověk. Nový člen Kristovy církve. Této symboliky lze dosáhnout pouze pokud se celý ponoří do vody. Pán Ježíš, křest nepotřeboval a přesto nám předvedl jak se to má dělat. Byl pokřtěn jako dospělý a v Jordánu proto, protože tam byl dostatek vody. Je zodpovědností rodičů, aby nenechávali křtít malé děti, ale aby jim dávali lásku a vyučovali je tak, aby mohli jednou sami uvěřit, až budou mít správný věk. Křtít děti dříve, než uvěří v Krista je velice nebezpečné. Mohlo by to naplnit církve neobrácenými lidmi. Kteří žijí v mylném domnění, že už jsou pokřtěni, že mají křest. Pokud se sami nerozhodli pro křest, žijí v omylu. Nemají křest podle Boha. A dále by to zredukovalo křest na pouhý formální náboženský obřad prováděný bez vědomí osobní odevzdanosti. Kojenec nebo malé dítě nemůže věřit, není toho prostě schopen, že křest je správný.

Boží Slovo V Listě Římanům 14: 23 říká, že je hříchem to, co není z víry.

 Další výmysl lidí, né Boha je výmysl učení o očistci. Nikde v Božím Slově nenajdete, že by Pán Ježíš někdy učil nebo se alespoň zmínil o očistci. Podle Božího Slova je pouze nebe a peklo. I lotrovi vedle na kříži Kristus řekl,

Lukáš  23,43 Ježíš mu odpověděl: Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji."

Neřekl mu, že půjde napřed do očistce. Pokud byl člověk před Bohem v pořádku a přijal Ježíše Krista, je u Boha a je zbytečnost se za něj modlit. Nemá to logiku. Když někdo někde už je, proč se modlit, aby se tam dostal. Pokud nebyl před Bohem v pořádku a Ježíše nepřijal vírou, jde do pekla a je zbytečné se modlit proti Božímu rozhodnutí a Jeho zákonu. I tato modlitba je zbytečná, protože Bůh nevyslyší modlitby, proti Jeho vůli. Každý si to sám rozhodne už tady na zemi, kam půjde. Žádné odpustky, ( ani peníze spasení nezaplatí. ) Za všechno už Ježíš zaplatil. To jenom některé církve potřebují finance, tak mazaně překrucují Boží Slovo. Proto i zádušní mše za zemřelé a modlitby za ně, je podle Božího Slova nesmysl, který nemá logiku. Zemřelému nic takového nepomůže. Akorát to pomůže některé církvi, když věřící na tuto mši nebo modlitbu přispějí finance.

Co ale říkal Ježíš. Lukáš  9,60 Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží." Ježíš tímto řekl, starejte se o živé, né o mrtvé. Mrtví už dostali šanci si vybrat. Učení o očistci je vlastně výsměch dokonalé oběti Ježíše Krista na kříži, kdyby existoval očistec nebyla by Jeho oběť dokonalá a bylo by třeba aby se lidé ještě dodatečně očišťovali v očistci.

Co nám říká Bůh?

Židům  10,12 Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží

Žd 10,13 a hledí vstříc tomu, 'až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu'.

Žd 10,14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.

 Křesťanství --- náboženství

Co lze zařadit mezi křesťanství a co mezi náboženství?

Do křesťanství patří pouze to, co učil Ježíš Kristus

a co není v rozporu s Božím Slovem (Biblí)

Křesťanství je vedeno Duchem Krista, Duchem Svatým,

náboženství je vedeno duchem náboženství.

Duch náboženství je démon, který má za úkol odvádět lidi od Krista od Jeho učení a hlavně překrucovat Boží Slovo, odvádět je z  pravého křesťanství a dát jim náhradu v učení, aby nešli po správné cestě a vědomě i nevědomě hřešili tím, že přestávají dodržovat Boží Slovo..

J 14,6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jak lze poznat zda je při shromáždění přítomnost Ducha Svatého.

Duch Svatý vede lidi pouze k Sobě, Otci a Synu nikam jinam. Duch náboženství vede lidi i k uctívání a modlení k ostatním svatým. Je to hřích, úcta patří pouze Stvořiteli né stvoření. Lidé se modlí i ke svatým, protože jsou pod vlivem ducha náboženství.

Není žádný jiný prostředník mezi lidmi a Bohem než Ježíš Kristus. Je zbytečné modlit se k svatým. Je to v rozporu s Božím Slovem a co je v rozporu je hřích.

Přítomnost Ducha Svatého se pozná po ovoci. Ovoce Ducha je láska, pokoj, radost. Jaké jsou další projevy. Lidé při shromáždění začnou uctívat Boha, zvedáním rukou, někteří se začínají modlit v jazycích, někteří jsou zasažení , dělají pokání a silně pláčí. Při vzkládání rukou při modlení někteří padají. . Některé zasahuje Duch Svatý tím, že se začnou silně smát a radovat. Tito jsou uzdravování a očišťování od strachu, depresí, atd. Na shromáždění někdy dochází i k uzdravení. Lidé odchází ze shromáždění, plni radosti, nadšení, pokoje a vnitřního míru. Pokud jsou na vašich shromážděních tyto projevy, dá se předpokládat, že je tam přítomnost Ducha Svatého, Pokud ne, je to většinou proto, že shromáždění je nebo bylo pod vlivem ducha náboženství. Nejenom, chlebem živ je člověk, ale je třeba i svého ducha živit Božím Slovem. Z člověka, který se málo živí Božím Slovem se stává duchovní náboženská mrtvola. Potom některá shromáždění jsou sice pro oko překrásná, plná krásné hudby a zpěvu, ale bez ovoce a projevů Ducha Svatého, Jsou to obílené hroby, pro oko krásné, ale uvnitř plné hniloby. Protože jsou to shromáždění náboženských mrtvol. Místo shromáždění křesťanů, kteří jsou zapáleni Duchem Svatým jsou to shromáždění náboženských duchovních mrtvol. Špatná církev (sbor) se těžko reformuje, špatnou církev je třeba opustit prosit Boha a hledat církev novou. Takovou církev , která není v rozporu s Božím Slovem. Není podstatné jak se církev nebo sbor jmenuje, je podstatné, zda žije podle Božího Slova, ne podle lidmi vymyšlených církevních předpisů. Je špatné, když si církev dává svoje učení před Boží Slovo. Není to pravá nevěsta Kristova, plná Ducha Svatého, ale nevěstka tělesná bez Ducha, která bude jednou podle Božího Slova souzena.

Jaký je rozdíl mezi náboženstvím a křesťanstvím?

Velká většina lidí, kteří se nezajímají o duchovní věci to házejí do jednoho pytle a nevidí, že je v tom podstatný rozdíl.

Náboženství říká: Člověk hledá Boha. Křesťanství říká: Bůh hledá člověka.

Náboženství říká: Člověk musí Bohu přinášet oběti. Křesťanství říká: Bůh sám sebe obětoval za člověka.

Náboženství říká: Musíš se změnit, aby Tě Bůh přijal. Křesťanství říká: Bůh tě příjme takového, jaký jsi a změní Tě.

Náboženství říká: Hlavní pro Boha jsou skutky. Křesťanství říká: Nejdůležitější je vztah k Bohu.

Náboženství lidi svazuje, křesťanství dává radost a vnitřně osvobozuje.

Bible říká. Bůh je láska. Láska není vidět a přesto existuje.

Kde vládnou Boží pravidla a láska, tam lze nalézt Boha.

Bible říká. Hledejte a naleznete.

Slovo křesťan není od slova křest (baptisto), ale od slova Kristus.

Jan 3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Lukáš 9,56 Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit."

Nemějte obavy z křesťanství, mějte obavy z náboženství !!!

Křesťanství vychází pouze z učení Krista a Božího Slova

Náboženství vychází ještě z dalších knih a vyučování lidí (kněží)

Je třeba zkoumat, zda jde o církev (sbor) která žije křesťanstvím, (láskou) nebo zda se jedná o náboženskou skupinu, která si říká církev.

Článek jsem nenapsal s úmyslem někoho špinit, ale abych upozornil, které filozofie a náboženské praxe Bůh neschvaluje. V žádném případě nechci tvrdit, že popisovaní jednotlivci, hnutí nebo církve jsou špatné a ostatní dobré. Poukazuji však na některé vlivy nevhodné pro dnešního křesťana, ale také bych rád upozornil, že mezi hřích nepatří jen přizpůsobování si Slova podle tradice, ale například odmítnutí pomoci člověku, kterému pomoci mohu.

Zatímco v předreformační středověké Evropě byl povolen výklad pouze jednoho vyznání, tedy nauky katolické církve, v 16. století navíc vzniká reformační protestantské hnutí (od slova protest, nesouhlas s kat. učením - pozn. autora), které navrací křesťanství do svých biblických kolejí, ale v novověku, hlavně v 19. a 20. století dochází k opaku. U několika málo křesťanských jednotlivců ke zcela individuálnímu a libovolnému výkladu Písma, který pod vlivem racionalismu, naturalismu a osvícenství má za úkol učení Bible upravit a ´zastaralé názory´ vyměnit. Především proto, že se klade důraz na to, co je rozumové a přirozené podle lidského rozumu. Výhodou osvícenského racionalismu bylo podrobení Bible podrobnějšímu výzkumu, a tak i důkladnější porovnání jejich překladů s původními svitky, ale heretický je právě zmiňovaný libovolný výklad. Někteří liberální křesťané popírají biblické zázraky a zanechávají zbytek, jiní dokonce popírají existenci zla a pekla a další popírají reálnost Ježíše, Ducha Svatého s tím, že Písmu zanechají alespoň některé jeho morální hodnoty. Ježíš byl prokazatelně žijící osobou, pokud popíráme i to, je snadné popřít kteroukoli historickou osobu.
Novodobý křesťanský liberalismus (také neortodoxní teologie, nová liberální teologie, moderní teologie, existencionalistická teologie) je zcela individuální a nejednotný, proto také nemá žádné dané formy. Některé názory však mohou být společné více svobodomyslným křesťanům. Podívejme se na některé příklady.
Spasení: Bible říká, že Ježíš Kristus byl ukřižován a vzkříšen pro naše ospravedlnění a věčný život, že spaseni jsme pouze a jen skrze víru a že s Bohem můžeme navázat vztah i v současné době. Liberalismus oproti tomu říká, že Boha nejvíce můžeme poznat lidskou moudrostí a spasení získáme vlastně obchodem s Bohem, výměnou za náš dobrý život.
Ježíšův původ: Bible říká, že Ježíš Kristus je zjevený Bůh, který se narodil v lidském těle z Ducha Svatého. Liberalisté říkají, že Ježíš byl jeden z několika významných osob v historii, ale za jeho vzkříšení a Božský původ by ruku do ohně nedali.
Existence hříchu: Bůh říká, že lidé jsou morálně špatní a sobečtí a že právě hřích je to, co člověka od Boha odděluje. Jediná naděje je v Ježíši, který nás spasil svou dobrovolnou smrtí na kříži a který se ke konci světa vrátí podruhé na zem a přijme k sobě ty, kdo v něho věří, poslouchají ho a milují ho. Člověk svým pozemským rozhodnutím přijetí Krista nebo nepřijetím určí, zda se po své smrti bude žít věčně s Bohem nebo bez něj v místě pekla, tam, kde bude ´pláč a skřípění zubů´. Jediný neobrácený nevěřící člověk by totiž z několika v nebi učinil služebníky pekla. Někteří liberální naopak tvrdí, že lidé jsou dobří, že se postupně mohou zlepšovat a že tak lidstvo může zažít lepší zítřek, ve své podstatě se lidé spasí svou dobrotou.
Popření inspirace, jako u ostatních sekt: A opět, jako u ostatních polokřesťanských církví a názorů i zde došlo ke změně autority. Bible je pro liberáli již pouze jednou z několika starých knih, knihou ze které si člověk může vybírat to, co se mu hodí a není pro něj zcela závazná. Bible však o sobě říká, že obsahuje učení apoštolů, je plně inspirována Duchem Svatým a ukazuje člověku jak může i v dnešní době navázat vztah ke Stvořiteli. Zkrátka u tohoto směru už nejde o křesťanskou víru a náboženství, ale o pouhou lidskou teologii jednotlivce, filozofii a rádobykřesťanství.
Má poznámka: lidské zákony, morální, filozofické i vědecké se mění, ale Boží slovo je platné včera, dnes i zítra.
Šíře vlivu: Pro liberalismus je charakteristické, že se pravděpodobně žádná denominace setkání s ním nevyhne, alespoň do jisté minimální míry, jedním z důvodů může být, že věřící člověk sice navštěvuje církev, ale doposud si neuvědomil, neví nebo mu nebylo umožněno poznat, aby si uvědomil, že křesťanství je vztah k Bohu a nezná tudíž vzkříšeného Ježíše Krista. Vztah v tomto případě znamená, že jsme se plně rozhodli pro Ježíše, že jsme se ho rozhodli za každých okolností následovat, a že jsme jako závdavek od něho dostali jeho Ducha, Ducha Svatého, který v nás - jsme-li v Kristu - přebývá. Vztah znamená i lásku, poslušnost, pochopení, ne nějaké bezduché dodržování příkazů a zákazů. Každý, kdo zná Ježíše, má jeho zákony napsány v srdci. Nezná-li křesťan Ježíše, odráží se to na jeho názorech, životním smyslu, vztahu k lidem, i vztahu k hříchu, který pro něj není žádnou překážkou a libuje si v něm. Vždycky si pro něj najde nějakou tu výmluvu. Vliv liberalismu je patrný např. ve zcela nebiblickém názoru, že všechna náboženství mají společného boha a ve své podstatě jsou totožná. Samo křesťanství se v mnoha ohledech odlišuje od jiných (např. ve spáse, která není za dobré lidské skutky). V náboženstvích a vírách je totální rozpor ve vzniku světa, vlastnostech a schopnostech Boha, života a smrti, smyslu života a spasení. Tento pseudokřesťanský názor je naprostá lež vzhledem k tomu, co kázal Ježíš Kristus a co říkají ostatní náboženství. Za další příklad vlivu liberalismu poslouží to, že v České republice dokonce existuje skupina křesťanů podporující začlenění homosexuálů do křesťanského života. Bůh sice nechce, abychom nikoho diskriminovali, nutno však říci, že homosexualita je nenormální a v Bibli nazývána hříchem.
´a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.´ [Bible, Řím. 1. 17]

Podle ovoce poznáte, kdo k Ježíši patří: Jestliže někdo žije v rozporu s Ježíšovým učením nebo si ho přizpůsobuje, na takového člověka či společnost si dejte pozor, aby vás nesvedla od Boha. Ježíšův křesťan zde uvedená liberální učení nezastává, protože si neplete pravdu s vlastními nebo cizími pocity a názory. Křesťanství sice povstal v tomto učení další závažný nepřítel, který však příliš nekouše, protože každý znovuzrozený křesťan ví, že
celé Písmo je inspirováno Duchem Svatým a má moc ukázat cestu ke spáse každému člověku.

Článek jsem nenapsal s úmyslem někoho špinit, ale abych upozornil, které filozofie a náboženské praxe Bůh neschvaluje. V žádném případě nechci tvrdit, že popisovaní jednotlivci, hnutí nebo církve jsou špatné a ostatní dobré. Poukazuji však na některé vlivy nevhodné pro dnešního křesťana, ale také bych rád upozornil, že mezi hřích nepatří jen přizpůsobování si Slova podle tradice, ale například odmítnutí pomoci člověku, kterému pomoci mohu.

Stručná charakteristika a cíl: V současnosti zažíváme obrovský rozmach hnutí New Age (čti ňjú ejč), v překladu Nový věk. Je to celosvětové a nejednotné názorové hnutí, zahrnující i různá sdružení, organizace a instituce, které propagují a zajímají se o astrologii, mysticismus, věštění, jiné stavy vědomí bez účasti mysli (drogami, meditací, hudbou, holotropním dýcháním, hypnózou), reinkarnaci, psychoterapii, telepatii, vyvolávání duchů, jógu a další zvyky spolu s duchovní hudbou původních kultur Indie, Afriky, Tibetu a Austrálie. Některé tyto praxe se snaží vmísit i do dnešní vědy a vykládát ji ´po New Age´. Nenásilně se snaží sloučit všechna náboženství a filozofie slibujíce přitom pozitivní změnu světa vlivem nového poznání duše, vědomí a ´božských´ neboli kosmických sil a energií.
Příklad křesťanského New Age: Vliv New Age na křesťana je patrný např. z hledání souvislostí s jinými vírami, např. buddhismem, hinduismem a jejich částečné roubování do křesťanství (např. učení křesťanské reinkarnace, jejíž původ je v Indii, nikoli v judaistickokřesťanské kultuře). Případně vlivem těchto učení i kladení absolutního důrazu na pocity, meditaci a mysticismus a ne na křesťanský život, tak jak ho prezentuje Bible. V extrémním případě může vyvést člověka z reality do života myšlenek, duchů a mysli, a tak protože už je jen on, přestává pro něj existovat např. jeho rodina nebo každodenní lidské problémy. Nejvíce New Age ovlivnilo křesťanství v nebiblické lásce, kterou používá i jedna buddhistická sekta, jejíž členové se mohou skrze své nitro spojit se všemohoucím panteistickým božstvem pomocí meditace, golfu, odpočinku nebo skupinového sexu. Podobné náboženství praktikují i někteří křesťané, kteří zaměnili biblickou lásku za naprosto citovou lásku, která bez problémů toleruje a podporuje jakýkoliv hřích a křesťanskou svobodomyslnost. Člověk ovlivněný New Age může používat křesťanské termíny stejně dobře jako termíny Východních učení, např. jóga, jin a jang, může velmi dobře znát Bibli a vyjímat některé biblické verše vyjaté z kontextu, souvislosti s ostatním textem, a vykládat Bibli v podobnostech např. s hinduistickými knihami. Tím může zmanipulovat člověka, který věří v Ježíše krátkou dobu a příliš nezná Bibli. Lidé praktikující např. jógu či meditaci ad. mnohokrát ani nevědí, že některé tyto praktiky, ačkoli vypadají jakoli nevinně třeba jako forma cvičení, uctívají archaickými způsoby přírodní božstva a obsahují různé zaklínací a vzývací pohyby a texty. V televizi jsem jednou sledoval pořad o tělesném uklidňovacím cvičení Tai Cchi (čti tajči). Během cvičení se pohyby několikrát vzývala síla Cchi (čti čchi), podle staročínské přírodní filozofie jakýsi duch všeho živého, a ke konci pořadu se všichni poklonili soše Buddhy, která byla za nimi. Obojí je pro křesťana naprosto nepřijatelné.
Nenápadnost okultních praktik New Age: Způsoby pronikání New Age jsou nenápadné, např. cvičení pro uvolnění duše i těla, sliby změny smýšlení a nálad k lepšímu, uzdravení lidovým léčitelem, spirituální zážitky, meditace, duchovní poznání, reinkarnace, ale v pozadí je něco jiného. Každý člověk by měl být na pozoru, protože vyvolávání duchovních sil v člověku starými okultními způsoby může mít svá negativa. Prokázané případy pomatení, halucinací a závažných psychických nebo zdravotních poruch, radikální změnu sociálního smýšlení, v extrémním případě i sebevraždy, jsou odstrašující. Kdo se nechá příliš ovlivnit tímto hnutím, dává vzkříšeného Ježíše Krista až na druhé místo ve svém životě a stýká se s duchovní oblastí, která je Bohu nepřátelská. Proto Bible k některým těmto věcem říká
´Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo dceru ohněm, věštec zabývající se věštěním, mrakopravec ani hádač ani šaman ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Bůh v ohavnosti.´ [Bible, Deuteronomium 18.10-12].
Výňatek z mého e-mailu z ledna 2000: A k tomu jsem si jeste uvedomil, ze nove znovuzrozeny clovek nemusi znat Bibli. Ke Kristu byl skrze mne pred nekolika dny priveden jeden muj byvaly kolega a vyznavac New Age, delal do meditaci, drog, jogy, zmen stavu mysleni, caker a podobne a priznal se mi, ze potrebuje vysvobozeni. Jeho telem a otvorem v hlave pronika ´kosmicka´ energie, je spojen s vesmirem a se zemi. Rekl: na co mi jsou mi vize, kdyz nejsem schopen normalniho zivota, treba jit si koupit chleba? Hodne ho to vychodni uceni vysiluje, jak fyzicky, tak psychicky. Pak se mi priznal, ze od te doby, co se plne otevrel cakram a ´bozskemu vesmiru´, je pod vlivem nejakeho ducha, ktery ho treba obtezuje tim, ze mu zhasina svicky atp. Nakonec jsem se za nej modlil, on se se mnou modlil a prijal Jezise za sveho Pana, a modlili jsme se i za jeho ochranu a vysvobozeni. Pred nekolika dny se stal krestanem. Takovou viru a lasku, jakou ma on, jsem nenalezl ani u nekterych krestanu. O sve vire v Jezise rekl, ze ma viru vetsi nez zrnko horcice, o kterem rika Jezis.

Článek jsem nenapsal s úmyslem někoho špinit, ale abych upozornil, které filozofie a náboženské praxe Bůh neschvaluje. V žádném případě nechci tvrdit, že popisovaní jednotlivci, hnutí nebo církve jsou špatné a ostatní dobré. Poukazuji však na některé vlivy nevhodné pro dnešního křesťana, ale také bych rád upozornil, že mezi hřích nepatří jen přizpůsobování si Slova podle tradice, ale například odmítnutí pomoci člověku, kterému pomoci mohu.

Je smutné, že někteří lidé, kteří se nazývali nebo se nazývají křesťané, si nevzali k srdci to upřímné Ježíšovo napomenutí ´tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete´ [Bible, Marek 7.13]. Římsko-katolická církev je všeobecně známá, rozšířená po celém světě a existuje mnoho století. Oficiálně tvrdí, že jako jediná je pravým nástupcem apoštolské církve prvního století a rané křesťanské tradice a má plné Boží poznání, i když se to zdánlivě neshoduje s některými papežskými prohlášeními o nekatolických církvích. Je však pravda to, co o sobě římsko-katolická církev hlásá? Celá Bible, způsob praktikování náboženství a vyznání katolicismu i spisy nejrannějších křesťanských pisatelů ukazují opak. Podrobněji o tom se dočtete na následujících řádcích.
Kde hledat křesťanskou pravdu: Především v Bibli najdete informace o životě první církve a její náboženské víře, která byla založená na lásce (biblické, ne ekumenické!) a pomoci bližnímu. Je nutné uvědomit si, že poslední knihy Bible pocházejí z konce 1. století a Bible je tudíž mnohem starší než ve středověku a novověku přijaté ´nové pravdy´ katolické víry. Je všeobecně známo, že katolická církev se ve středověku odvrátila od Boha k majetku, vládní moci a vydávání dogmat a tím převrátila křesťanství v pravý opak. Samozřejmě, že mezi středověkou a dnešní katolickou církví je radikální rozdíl, historii necháme historií, nicméně ani v současnosti se tato církev neodvrátila od některých nebiblických nauk, které přijala v minulých stoletích a původ některých je v dnes již neexistujících náboženství Evropy a blízkého Východu. Křesťanství vzniklo okolo r. 30 n.l., katolická učení však postupně během pozdějších století.
Příklady míšení křesťanství s pohanstvím: Nemusíte mít žádné teologické nebo vyšší vzdělání, abyste pochopili, že v současné době je katolické náboženství jakousi směsicí. Obsahuje prvky křesťanství (hlavní body věrouky), judaismu (mše a praktikování náboženství je podobné židovskému), tak i pohanství (úcta a zbožšťování lidí a předmětů, politika církve), nejvíce je samozřejmě zastoupeno prvně jmenované. Za příklady proniknutí pohanství a ateismu do křesťanství poslouží následující, jedná se např. o tzv. očistec, pověrčivou víru v moc relikvií a poutních míst, uctívání soch a obrazů, živých i mrtvých, celibát, papežský a mariánský kult, křest miminek, růženec, modlitby k mrtvým apod. V těchto případech se nejedná o žádné slovíčkaření nebo různé pochopení Bible, protože některé katolické nauky či náboženská praxe jsou v Bibli přímo nazvány hříchem, tedy něčím špatným, co Bůh neschvaluje. Mnohdy si lidé neuvědomí, že Ježíš po nich chce, aby se změnilo jejich srdce, aby byli svatí, ne však svým strnulým náboženským výrazem či povrchní náboženskostí. Níže popsané praktiky a nauky katolicismu (některé vyznává i pravoslaví) mají něco společného. Nejsou v Bibli, první církev se jimi neřídila, varovali před nimi apoštolové i zakladatel křesťanství a odvádějí lidskou mysl od Ježíše Krista a podstaty křesťanství. Jsou sice oficiálními dogmaty jmenované církve, ale neznamená to, že se jimi řídí každý věřící, mým velmi dobrým přítelem je katolík, který s informacemi této stránky souhlasí. V žádném případě netvrdím, že každý katolík je špatný, ale z hlediska víry v Ježíše Krista není římsko-katolická církev církví křesťanskou, ale odpadlickou. Zde je malé porovnání křesťanstvím s katolickou vírou.
Svátosti
Pravé křesťanství hlásá změnu srdce, smýšlení vlivem Ducha svatého, které se následně projevuje i v životě věřícího [Bible, Matouš 23.25-28]. Katolicismus naproti tomu hlásá ne znovuzrození, ale účast v církvi a účast při svátostech, které věřícímu zajišťují spolu s lidskými skutky spásu a milost u Boha. Jeho způsob bohoslužby a vyznání je právě to, co Ježíš neustále věřícím vytýkal. Bible mnohokrát ukazuje, že Boha našimi dobrými skutky neuplatíme, a učí nás, abychom spojili víru s Boží pravdou, a povrchní spravedlnost a svatost vyměnili za nové srdce, za nového člověka [Bible, Jan 3.1-7].
Neomylnost a papežský úřad
Duch Svatý nám zjevuje, že omylný může být každý člověk a že autorita Boží má být větší než autorita církve. Církev po staletí hlásala, že pouze její, tzn. římsko-katolické, názory jsou pravdivé. Prohlášení 1. vatikánského sněmu z r. 1870, platné i dnes, říká, že papež je ve věcech víry neomylný a stále je platné dogma, že hlavou církve je papež. I mnoho katolických věřících však však ví, že je to lež. ´On [Ježíš] jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem.´ [Bible, Koloským 1.18].
Křesťanské tituly papež, svatý otec, otec a papežský úřad jsou zapovězeny dokonce samotným Ježíšem: ´A nikomu na zemi nedávejte jméno 'Otec': jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat 'Učiteli': váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.´ [Bible, Matouš 23. 9-12].
Dogma prvního vatikánského sněmu o neomylnosti papeže, prohlašuje Boha za lháře. To, co říká papež nebo vatikánský sněm je pravda za každých okolností, i když by byl v Bibli opak. Toto dogma bylo mimochodem jedním z hlavních příčin oddělení se staro-katolické církve v 19. století od římsko-katolické. Staro-katolická církev v mnohém ukázala snahu návratu k Ježíši, proto v jejich kostelech sochy již nejsou uctívány a modlitby za mrtvé neprovozovány. Argumentem katolicismu pro papežství je prý první papež Petr. O tom, že papežem nebyl, svědčí jeho život. Nenechal si od nikoho sloužit, odmítl sebe-uctívání, byl ženatý, nebyl hlavou církve, tou byl vždy Kristus. Choval se tedy přesně obráceně než pozdější ´svatí papežové´. Mimochodem, hlavou první církve byl i po ukřižování Ježíš Kristus, a Bůh nazývá ´svatým´ naprosto každého znovuzrozeného křesťana. Oslovení ´Papež´ znamená Otec, a tak nazýval Ježíš pouze Boha. A papež není Bůh, ale obyčejný člověk, tak jako my.
Modlářství, uctívání kříže, andělů, mrtvých a svatých
Bůh je stvořitel celého vesmíru, všemohoucí, věčný a nezobrazitelný, a nepřeje si, abychom uctívali jakékoli obrazy, symboly nebo sochy nebo ho zpodobňovali [Bible, III. Moj. 26. 1].
Vždy je to zneuctění Boha a jeho zobrazení se v rukách člověka stává hnusnou karikaturou, přestože lidem může připadat hezká. Z těchto důvodů v reformovaných a protestantských církvích nejsou lidé, kteří to praktikují. V římsko-katolické a pravoslavných církvích je to normální i přesto, že je to v naprostém rozporu s Boží vůlí [Bible, 1. Korintským 6.9].
Křesťan by se na základě Bible neměl zabývat spiritismem, přesto jmenované církve schvalovaly a podporovaly modlitby k mrtvým, dokonce i dnes. Bůh však chce, aby člověk uctíval a modlil se pouze k němu, ne k andělům a mrtvým lidem, což je pohanská praxe. Bůh je nekompromisní a nemění se, kdo toto činí je Bohu ohavností. [Bible, Deuteronomium 18.10-12]
Křest nemluvňat
My víme a čteme, že ´Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen´ [Marek, 16.16]. Ani apoštolové ani první církev nekřtila malé děti. Nejdříve má být víra a potom křest. Ne v opačném pořadí, protože jinak je křest zcela nesmyslným obřadem. Malé dítě nemůže být souzeno, protože nemůže věřit či nevěřit. Křest dítěti nezaručuje vůbec nic. Křest je symbol, který sám o sobě nikoho nezachrání. Zachránit nás může pouze náš Bůh skrze naši víru v Ježíše Krista.
Kult Panny Marie
První křesťané uctívali pouze Boha. Panna Maria, Ježíšova matka, byla prohlášena za ´matku Boží´ až Efezským koncilem r. 431. Přitom je z Bible jasné, že Bůh je bez počátku, nestvořený a věčný, nemůže mít tedy matku žádnou. Marie byla výjimečná žena, protože porodila Ježíše, nicméně byla normálním člověkem a měla přirozený sklon ke špatnosti, tak jako každý člověk.
´Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy:´ [Bible, Římanům 3. 23].
Kult Panny Marie je praktikován v katolické církvi po staletí, ta byla a je zpodobňována v literatuře, sochách, obrazech, uctívána a bylo a je jí obětováno. Marie by se tomu všemu asi divila, navíc i tomu, že se mnoho set let (r. 1896) po své smrti stala dalším prostředníkem, mezi Bohem a lidmi. Bůh má na to ale jiný názor.
´Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.´ [Bible, 1. Timoteovi 2. 5].
Mariánský kult pravděpodobně pochází z Babylonu, kde byla v historii uctívána tzv. královna nebes s jejím synem. Tato modla přešla do Řecka, odtud do Říma a stala se součástí křesťanské kultury. V různých pohanských náboženstvích je kult matky s dítětem silně zakořeněn, ať už je to Rhea, velká matka babylónských bohů, v Egyptě Isis a Osiris a v Indi Isi a Iswara, nebo v pohanském Římě Fortuna a Jupiter. Stejná modla, tentokrát je to Matka Číny, s dítětem a svatozáří je uctívána i na dálném Východě. Jak se to tedy dostalo do křesťanství? To bylo velmi otevřené přílivu lidí, kteří o Bohu neměli ani ponětí, a ti si s sebou bez odporu přinesli i něco pohanského. Ať už je uctíván a zbožňován kdokoli a cokoli kromě Boha, Stvořitele to uráží a je mu to velmi nepřátelské.
´V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména [Ježíše Krista], zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni´, říká jeden z biblických apoštolů, několik set let před tím, než byla Panna Marie uzákoněna ´Matkou Boží´.
Zjevení Marie a její uzdravování v Lourdech
Mariánská zjevení jsou evidována vědci, kteří uvádějí, že se nejedná o hromadnou halucinaci. Opakovaná zjevení mohli vidět nejrůznější lidé, ať už věřící či zaručení skeptici - nevěřící lidé. V Lourdech, v jednom poutním místě ve Francii, bylo uzdraveno několik jednotlivců z tisíců a tisíců, kteří si pro uzdravení či zázračnou pomoc přišli. Na televizních záběrech jsem viděl ohromné zástupy lidí, někteří měli růžence, přicházeli ke skále, líbali ji a klaněli se jí. Podobné věci však Bůh nenávidí. Zjevení Marie nepocházejí ani od biblické Marie, ani od Boha, protože tím by Bůh popíral sám sebe. Na jedné straně by zakázal úctu k lidem, ať už mrtvým či živým a na straně druhé by svolil Marii zjevit se a uzdravovat. Jeden z apoštolů radikálně říká dávno před tím, než se Mariánská zjevení stala, toto: ´Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!´. I anděl od ďábla se převléká za ´anděla světla´ a dokáže se zjevit v jakékoli podobě a povídat zajímavé věci. Jsem přesvědčen, že ďábel si pamatuje obsah Bible lépe než někteří z nás. Takováto zjevení a zázraky nejsou biblická, křesťané uzdravují modlitbou a Duchem Svatým, nikoli modloslužbou. Zjevení a uzdravení neobrátila lidi k Bohu, ale utvrdila je v bludu: úctě k člověku a ne Bohu. Za zdánlivě nesouvisející příklad mohu uvést to, že jeden věřící křesťan, jemuž zemřela žena, odešel k věštkyni a ta mu od ´jeho´ mrtvé ženy sdělila věci, které nemohl vědět nikdo jiný než jeho mrtvá žena. Jeho věřící přátelé ho na základě Bible varovali, říkali mu, že ďábel hledá různé způsoby, jak nás od Boha dostat, má obrovské množství informací. Důsledkem byl jeho odchod od víry. Proto bych k těmto uvedeným věcem ještě jednou opakoval: Ale i kdybychom my nebo sám anděl [převlečený za Marii] z nebe přišel hlásat jiné evangelium [modloslužbu] než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!.
Celibát - bezženství
Celibát byl nařízen v 11. století. V první církvi byla svatba duchovních zcela normální. Ženatý byl i apoštol Petr, o kterém římsko-katolická církev říká, že byl prvním papežem. O nařízení celibátu se splnilo i jedno biblické proroctví: ´Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.´ [Bible, 1. Timoteovi 4.1-3]

O Svědcích Jehovových i mnoho křesťanů tvrdí, že jsou sektou. Rád bych porovnal, které společné znaky má římsko-katolická církev s náboženskou společností Svědkové Jehovovi, která tvrdí, že má ´ve všem pravdu´.
1.) Uznávání sebe sama. Je sice pravda, že se na rozdíl od Svědků aktivně účastní jednání s jinými církvemi, ale při pozornějším sledování vám neunikne, že se podle nich všechny ostatní církve od nich ´odchýlili´ a ´odpadli´ od tradice. 2.) Kladou větší důraz na věrnost a poslušnost tradicím církve než Bohu. Od věřícího křesťana se pouze chce, aby bezmezně věřil naukám církve a nekladl příliš moc otázek, jestliže tradice nesouhlasí s Biblí a tradicí prvotních církví. 3.) Tyto sekty představují svá učení jako biblická, nicméně v některých zásadních případech jejich učení Bibli zcela odporují. 4.) Dogmata křesťanské víry stanovují jen někteří, v případě katolicismu papež a sněm, u Svědků Brooklynské ústředí Strážné Věže.
A ponaučení? Velmi srozumitelné, jakmile někdo chce měnit učení apoštolů a Písma, stačí když nad ním určí vyšší autoritu. Jednou před stovkami let zazněl odvážný hlas:
Lepší je poslouchat Boha než lidi!
Vezměme si to, prosím, my všichni, kdo jsme uvěřili, k srdci. Katolicismus je jedna z největších křesťanských sekt, protože v mnoha základních ohledech nerespektuje Boha. Lidské nauky a tradice, které se Bohu nelíbí, uznává a jsou u nich samozřejmostí a vždy je dokáže ´biblicky´ obhájit. A tak jestliže jsme přijali Ježíše Krista, dejme si pozor, ať o nás neplatí jeho slova ´marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými´, protože Bůh trestá ty, kdo si křesťanství upravují pro sebe. [Bible, Zjevení 22. 18-19].
Šanci na odpuštění má každý, Bůh je milosrdný, ale musí se pro to něco udělat.
Někdo by se mě mohl zeptal: co tedy dělat? Biblický návrat k Bohu je vždy stejný. Za prvé je to vyznání hříchu a za druhé jeho opuštění. To se týká jakékoli věci, která není v souladu s Božími měřítky.

Článek jsem nenapsal s úmyslem někoho špinit, ale abych upozornil, které filozofie a náboženské praxe Bůh neschvaluje. V žádném případě nechci tvrdit, že popisovaní jednotlivci, hnutí nebo církve jsou špatné a ostatní dobré. Poukazuji však na některé vlivy nevhodné pro dnešního křesťana, ale také bych rád upozornil, že mezi hřích nepatří jen přizpůsobování si Slova podle tradice, ale například odmítnutí pomoci člověku, kterému pomoci mohu.

Od Svědků se máme co učit vzhledem k jejich odvaze a evangelizaci. Ačkoli je jejich společnost zahrnována mezi sekty, v žádném případě správné, že jsou např. ve Francii diskriminováni a uráženi pro své přesvědčení. I u nás jsem v novinách četl jak jeden z nich nedostal pracovní místo ve škole pro svou víru. Můžeme sice poukázat na některá jejich učení, ale někoho ponižovat se Bohu nelíbí. To se samozřejmě týká všech lidí, o kterých se hovoří na této stránce. Svědkové vydávají a distribuují časopisy Strážná věž a Probuďte se! Jak jsem se přesvědčil, Svědkové jsou velmi upřímní a hodní lidé, kteří se snaží svým jednáním zalíbit Bohu. Jsou však bezmezně oddáni své organizaci a tak věří i tomu, co po nich Bůh nechce a co v Bibli není. Jejich křesťanský život je ochuzen, protože je jim zakazováno přijetí Ducha Svatého a neuvědomují si, že Ježíše Krista mohou poznat osobně (někdy se to netýká jen jich) a tak se jen neustále učí a opakují to, co jim bylo sděleno. Věří jejich ´jedinému správnému´ výkladu Bible, tak jak jej vykládá jejich církev. Mají vlastní Bibli (Překlad nového světa svatých písem), neuznávají všechny ostatní církve a není jim doporučováno číst literaturu jiných církví a stýkat se s jejich věřícími. V případě neuposlechnutí za to mohou být vyloučeni z církve. Jsou politicky neutrální a ve válce odmítají být přítomni (což je zcela biblické - mnohokrát se jiní křesťané navzájem ve válkách vraždili).
Důmyslná taktika Svědků Jehovových: Mají velmi dobře promyšlenou taktiku jak ovlivnit člověka, při čtení jejich časopisů je člověku nenápadně vnucován a otevřeně deklarován nepravdivý názor, že všichni lidé a všechny církve (dle nich tzv. křesťanstvo nebo křesťanské duchovenstvo) kromě nich zradili Boha. Ve většině jejich časopisů je následovně nabídnuto seznámení s jejich ´jedinou pravou církví´, což je mimochodem v současné době v naprostém rozporu s křesťanstvím a Biblí. Kromě toho, mnoho sektářských společností vám vždy bude tvrdit, že pouze jejich sbor má jako jediný pravdu, je pravý a jediný spásy hodný - důvod si nějaký vždycky najde.
Pravá křesťanská církev je univerzální a neviditelná: Bible mluví o neviditelné církvi, ve které jsou všichni křesťané celého světa, kteří se řídí podle Božích měřítech a nezáleží na tom, z jaké konkrétní lidmi založené církve jsou a dále ti, kteří nikdy neměli možnost přijmout Ježíše, ale pod vlivem svého svědomí plní požadavky zákona.
Účelová polopravda se stává lží: Svědkové používají správných argumentů, že některé církve a věřící lidé se ne vždy chovali jako křesťané. Nicméně záměrně zatajují to, že mnoho věřících křesťanů, kteří se podle Bible řídili a bylo pro svou opravdovou víru v Boha pronásledováni, od starověku po novověk.
Mezi dalšími lži, kterými si křesťanskou víru upravili, je jejich dogma o stvoření Ježíše, přitom je jasné, že je Syn Boží a nebyl stvořen, odmítají Ducha Svatého, jak již bylo řečeno a dále mají dogma o neexistenci pekla. Bible říká, že peklo je odloučení od Boha, kde ´bude pláč a skřípění zubů´. Pokud si někdo myslí, že je to nespravedlivé, upozorňuji, že člověk se už na této zemi rozhoduje, kde bude. Bůh trestá, ale zároveň nám dává v Ježíši Kristu šanci. Záleží na člověku, jak se rozhodne.
Manipulace s biblickými verši ve prospěch církevní nauky: Svědkové jsou velkými mistry v manipulaci s Biblí, dokáží vytahovat některé verše z biblického kontextu a podpořit tím některé své nauky. Např. v Písmu je označeno slovem ´duše´ lidská duše, ale někdy i člověk nebo zvíře. Oni vyzvednou pouze texty s označením člověka nebo zvířete a poté tvrdí, že člověk nemá duši. Mají mnoho desetiletí trvající zkušenosti v tom, jak přesně na každou vaši otázku odpovědět (vždy záleží na tom, co říká Strážná věž), jejich církev a některé nauky vznikly v minulém století. Proto nebuďte smutní, jestliže biblickou pravdu nechtějí přiznat a Váš rozhovor s nimi nepřinese ovoce, mě se to přihodilo nejednou.
Několik lidí zmanipulováno Svědky již zemřelo: Bůh si nepřeje, abychom pili krev, přesto si jejich náboženská společnost určila, ne však na základě Bible, že ten, kdo přijme transfúzi při nehodě, zradí Boha, což se samozřejmě projeví i ve vyloučení. Pokud má Svědek manželku nebo je zaměstnán u jiného Svědka a má od něj byt v pronájmu, dostává se tak do neřešitelné patové situace. Krev nesmí přijmout, protože by přišel o manželku, zaměstnání nebo byt a navíc je v nezáviděníhodném fyzickém stavu např. po bouračce. Novinkou učení Strážné věže v posledních letech je navíc to, že Svědek může přijímat části krve, např. v lécích, za což ho vyloučení nečeká...
Ale i tato církev přinesla něco nového, v Bibli užívají přesnější překlad starozákonního Božího jména JHVH, tedy Jahve neboli Jehova, než ostatní křesťanské církve, čímž však mohou spolu s neuznáváním kříže, ale kůlu, vzniknout dojem, že jsou přece jenom v odlišnosti od ostatních církví ´lepší´ či ´praví´, což však není pravda. Na závěr perličku, důležitý biblický verš ´každý, kdo uvěří v Ježíše Krista, bude spasen´ si upravili a vykládají tak, že bude spasen pouze jako člen církve Svědkové Jehovovi, což je jedna z největších lží.

Vědomí naprosté jedinečnosti sboru nebo církve je velmi nebezpečné, protože místo toho, abychom se zaměřili také na své vlastní chyby a vzájemnou pomoc, si budeme třeba namlouvat, že naše církev je ta pravá, jediná správná, zcela bez hříchu a ostatní jsou špatné nebo tak trochu vedle. V Bibli se mluví o církvi ve dvou rovinách, jak o konkrétní církvi (nebo místním sboru), tak i o církvi Ježíšově - nevěstě, tzn. o církvi neviditelné, univerzální. Tou je v současné době společenství křesťanů celého světa, kteří uvěřili v Ježíše a svým životem ho následují a budou spaseni. Jestliže žijeme bez ohledu na to, co nám říká Bible a jsme členy sebelepšího křesťanského sboru, je nám to na nic.

Totalita uvnitř církve se projevuje z počátku nenápadně. Jedna osoba nebo skupina osob v církvi pomalu začne zcela uplatňovat svůj vliv. Třeba pod rouškou Bible může zcela ovládnout myšlení i soukromý život všech členů církve a toho dosáhne třeba tím, že začne na svou stranu přibírat většinu členů proti těm, kdo s ní nesouhlasí. Jedna osoba může začít uplatňovat svou "moc a vládu", místo toho, aby sloužila ostatním. Vždyť Ježíš řekl, že ten, kdo je největší, má sloužit druhým. V křesťanství by mělo platit opačné měřítko "důležitosti" než ve světě sekulárním, tedy nekřesťanském. Tento bod může samozřejmě velmi blízce souviset s ostatními. Naproti tomu, jestliže byl někdo napomenut za některý hřích, nebo byl dokonce kvůli němu vyloučen, nemůže si pak myslet, že uvnitř tohoto společenství panuje nespravedlnost nebo totalita. Jestliže nehrajete podle pravidel, máte riziko, že se to zjistí, jestliže jedna strana porušuje smlouvu, má právo druhá strana smlouvu vypovědět, to platí i v každodenním životě.

Před záměnou důrazu také buďme ostražití, aby se pak z našeho sboru nestal třeba nějaký debatní filozofický, sportovní či humanitární kroužek. Rozumějte, nemám nic proti dobročinnosti, naopak. Je však nekřesťanské, jestliže před Boha dáváme cokoli, třeba naše zájmy. Vždy je potřeba se na základě Písma zamyslet, jestli hlavou konkrétně našeho života a života mého sboru nebo církve je Ježíš nebo někdo a něco jiného. Víme přece, že kdo miluje Boha a bližního, naplňuje Boží zákon. Kdo miluje Boha, ten to jen neříká, kdo miluje svého bližního, ukazuje mu cestu k Bohu. A tou cestou, pravdou i životem je Ježíš Kristus Nazaretský.

Do sboru vniká člověčina, tento výraz znamená, že se snažíme mít ve sboru (církvi) vždy všechno nejlepší, snažíme se vše vyladit pro naše potřeby, ale zapomínáme na toho, který je nad námi.

O úpravě biblických veršů jsem četl, jak si jeden věřící křesťan v jedné církvi začal všímat, že se z Bible vytahovali jen malé kousíčky veršů a na základě nich se podporovali nauky této církve. Například četl, že každý, kdo uvěří v Ježíše, bude spasen, ale v této církvi mu naproti tomu říkali, že spasen bude pouze ten, kdo bude členem jejich církve! Ale o tom, že se musí stát členem této církve, aby byl spasen, to v Bibli nikde nenašel. Zdálo se mu to podezřelé. A jednou se mě jeden nevěřící člověk zeptal, jak to, že se v Bibli píše, že se člověk nemá klanět sochám, ale když by šel do kostela, viděl by to tam. Také mu to bylo divné. I od nevěřících lidí se člověk může dovědět, to co on sám nevidí. Je také zvláštní, že nevěřící lidé, kteří třeba ani Bibli nikdy nečetli a s křesťanství se nesetkali, poznají i v podrobnostech, že to a ono k životu ve víře nepatří. To svědčí o tom, že také v sobě mají svědomí pro rozlišení dobrého a špatného, ale vždy si nějakou tu špatnost sami u sebe omluví. Neexistuje žádná jiná kniha, která obsahuje více autentický záznam ze života a učení Ježíše Krista než Bible neboli Písmo. Jestliže vám někdo tvrdí, že rovnocennou autoritou vedle Bible je i jiná kniha nebo třeba církevní nauka, nebo vám říká, že Bible je zastaralá, plná omylů, podle takové člověka nebo církve se neřiďte, má špatné ovoce. To je jeden ze znaků, který vede k tomu, že můžete, třeba i nevědomky, sloužit místo Bohu lidským naukám nebo člověku, který vás hezkými řečmi oklamal.

Slovo sekta je ve většině případů veřejností významově chápáno jako nebezpečná skupina fanatiků. Pod tímto dojmem si tedy lidé většinou představí totalitní a náboženskou skupinu, která tvrdí, že jen ona je ta ´jediná pravá´, s tím, že tato společnost velmi negativně ovlivňuje osobnost nebo zdraví člověka a snaží se mu vštípit některé extrémní zásady nebo rituály. Povíme si však, že podle některých badatelů nemusí být výrazně radikálně nebezpečná a dokonce nemusí být skupinou náboženskou. Toto označení je synonymem pro špatnou a nebezpečnou skupinu a je tedy mezi širokou veřejností velmi špatnou nálepkou, čehož se dá samozřejmě i velice snadno zneužít k označení skupin, které nejsou sektami v tomto smyslu. Vzhledem k tomuto významovému paradoxu v českém jazyce je vhodnější buď upřesnit míněný význam slova sekta nebo použít lépe vyhovující termín, např. Alternativní náboženské hnutí.

V tomto nadpisu by mohlo být také Ateistické nebo Vědecké pojetí, tomu druhému se však snažím vyhnout, protože tohoto označení bylo zneužilo k tomu, že dnes znamená něco stoprocentního a zaručeného a téměř popírá lidskou omylnost. Proto si na začátek musíme říci, že v oblasti výzkumu sekt a nových náboženských směrů nemají na sekty jejich badatelé zcela totožný náhled a proto lze i mezi nimi nalézt rozdílné názory na tuto problematiku. Neexistuje tedy naprosto přesná definice sekty. Vaše otázka by mohla znít: co badatelé na sektách sledují?
První skupina badatelů sleduje učení společnosti a vztah mezi hlavní církví a církvemi ostatními.
Na Internetu jsem např. nalezl nabídku publikace Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností, na které pracovalo několik desítek odborných lektorů. V úvodu se píše, že podle oficiální definice se odlišují křesťanské církve tím, že církve se považují za část obecné církve (hlavní, tradiční církev/církve, které jsou jsou na daném území nejrozšířenější, nejznámější nebo mají delší historické kořeny), ale sekty jsou skupiny, které se svým učením a náboženskou praxí od obecné církve výrazně odlišují. Není to však zcela směrodatné, např. co se týče stavu v ČR, katolická církev protestantské, reformované církve uznává a toleruje a nejsou označovány za sekty, v opačném případě by mezi ně patřil i autor. Protestantské církve mají jak odlišnou věrouku, tak i náboženskou praxi (porovnej, viz. odkaz Nauka římsko-katolické církve). Zmíněná skupina badatelů (sektuologů) klade důraz především na to, zda se sledovaná společnost nějakým výrazným způsobem odlišuje od tradiční církve a je-li státem registrovaná či tradiční církví uznávaná, samozřejmě se sledují i učení společnosti. Z hlediska křesťanství jsou první dvě hlediska včetně rozlišování podle počtu členů nepřesná, protože se je zde tichý předpoklad, že hlavní církev má nejlepší kulturu, tradici a nauku. V následujících řádcích vám ukáži, že z hlediska křesťanství to vždy pravda není.
Další ze skupin badatelů sekt, tentokrát serióznější, sleduje předem určené charakteristiky společnosti, které by mohli znamenat, že určité společenství může být sektou a stejně jako první skupina i které vlivy, tradice a učení sekta má v souvislosti s tím, jak dále ovlivňují zdraví a psychiku jednotlivce i společnosti.
Důraz klade především na míru potenciálně nebezpečných a nedemokratických znaků, které ji jako sektu mohou určovat. Jedním ze znaků podle této skupiny je, že sledovaná společnost má totalitární zřízení (např. některá z osob dosáhne úplného vlivu nad společností), dále je hierarchická, má-li tedy pevně danou strukturu stupňů vedení a nižší stupně většinou nemohou (demokraticky) ovlivňovat ty vyšší, pouze jaksi přijímají ´rozkazy´. Jedním z dalších může být i utajovanost nebo určitá neupřímnost. Doc. Novotný podává jeden z důležitých znaků ten, že sekty zneužívají náboženství či přesvědčení k prospěchu organizace. Některé tyto znaky však mohou mít třeba i některé zájmové skupiny, proto někteří badatelé zařazují mezi sekty i nenáboženské nebo ne zcela náboženské (pseudonáboženské) skupiny. Podle tohoto intelektuálně-vědeckého pojetí se věřící křesťan nemůže řídit vždy. Proč? Mnoho z badatelů zkoumající sekty a náboženství nejsou věřícími nebo jsou to křesťané do jisté míry ovlivněni křesťanským volnomyšlenkářstvím (viz. odkaz Liberální křesťanství). Proto mohou mít v některých podrobnostech jiný názor nežli ukazuje tato stránka. V určitých případech tedy označení sekta může být nebiblická a zavádějící. Např. vědci takto mohou označit i církev, která vznikla např. v nedávné době, je málo početná a není oficiální církví uznaná a státem zlegalizovaná (má-li méně než deset tisíc členských podpisů, podmínka uznání - r. 1999). Přesto tato církev může být v lepším duchovním pokroku a poznání Boha a Bible než církev tradiční. Za další příklad bych uvedl, že někteří, ne všichni, badatelé za sektu označují charismatické (letniční) hnutí, do pojmu sekta tudíž patří i apoštolové i Ježíš Kristus, upřesnění níže. Dalším paradoxem je, že v tomto pojetí je dalším znakem sekty může být přesvědčení, že žijeme ve zvláštní době (např. před nějakou zvláštní událostí). Jestliže si však přečtete některá proroctví Bible, které upozorňují na blízkost příchodu Ježíše Krista, budete překvapeni, že biblické předpovědi se splňují právě v dnešní době. Před Jeho příchodem je např. předpovězen obrovský morální úpadek, který prožíváme a tak i my sami máme možnost uvědomit si, že Bible nelže a že s touto dobou opravdu něco není v pořádku. Alespoň částečně jsme si vysvětlili pojetí sekty, jak je chápe většina společnosti. Ve vědecké oblasti je pod sektou míněna odlišná společnost, která nemusí být vždy nebezpečná. Uvedené znaky sekt se mohou prolínat a nemusí být vždy pevně zastoupeny, proto v konečném hledisku vždy záleží na sektuologovi, koho za sektu označí a koho ne. Pokud z hlediska křesťanství předpokládáme, že ve všech křesťanských církvích by měla být víra v blízký příchod Ježíše, ačkoli ne přesně datumově stanovený, jak píše Bible, všechny křesťanské církve splňují jeden ze znaků sekt. Samozřejmě, že i já jsem věřící křesťan a věřím v blízký příchod Ježíše. Jestliže se všechny proroctví Bible splnily, proč by se měla stát v tomto případě výjimka? Pro jistou neurčitost v označení sekt lze pro ně najít synonyma Nové náboženské směry nebo Alternativní religiozita, tj. náboženství.

Pojetí sekty v oblasti biblického křesťanství je v mnoha ohledech jiné, slova sekta a sektář se v Bibli téměř nevyskytuje, přesto můžeme říci, že další biblické termíny bludař, svůdce, lhář, antikrist jsou míněna v podobném významu a jsou označením pro lidi, kteří jsou nějakým způsobem mimo křesťanskou pravdu, ať už úmyslně nebo ne, tedy vědí-li o tom nebo nevědí. Pro některé křesťany je nepochopitelné, že Ježíš opravdu chce, aby ho lidé následovali buď plně (bez přizpůsobování) nebo vůbec, některé lidi, u kterých neviděl upřímnou víru, lásku a poslušnost Bohu, od křesťanství sám jeho zakladatel zrazoval. Můžeme tedy říci, že v uvedeném smyslu je označen křesťan, který
1. vede nemorální život, který není v souladu s Božími neměnnými pravidly
´Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost ...´ [Bible, Judův 1.4]
´Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.´ [Bible, Titovi 1.16]
2. si upravuje křesťanské učení zjevené Ježíšem a apoštoly, které je zachované v Bibli
´Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. Pro hanebný zisk učí tomu, co se nepatří, a rozvracejí tím celé rodiny.´ [Bible, Titovi 1.10-11]
Také křesťan popírající, že Ježíš je Kristus, tzn. Spasitel [Bible, Titovi 1.10-11] a že přišel v těle [Bible, 2. Janův 1.7] nebo zakazuje ženit se a jíst jen určité pokrmy [Bible, 1. Timoteovi 4.1-3]
Na počátku tohoto tisíciletí byla sektou např. gnose, jejíž vliv, který se projevoval v absolutním důrazu na poznání, mystiku a zasvěcení, a ne křesťanský život. Na tomto základě lze sektou označit tu křesťanskou církev nebo názorový proud, který nebere v hlavní potaz učení Ducha Svatého zjeveného v Bibli, biblické učení si upravuje, i když může o sobě tvrdit opak, a vedle ní si stanovuje i svá vlastní učení nebo tradice nebo záměrně ukazuje jen určité pravdy Bible, ne však všechny, případně jedná podle svých morálních zákonů a ne biblických. Samozřejmě, že některé tradice nenarušují Boží slovo, nicméně některé mohou být jeho přímým porušením. Mnohokrát před nimi varoval Ježíš, na lidských tradicích ztroskotala židovská církev a na mnoho set let i křesťanská. Proto se zde dočtete i o římsko-katolické církvi. Některé církve nebo hnutí někdy řazené podle intelektuálního pojetí mezi sekty jimi podle Bible nejsou. Jedná se například o letniční neboli charismatické hnutí, mám na mysli většinu jejich církví, výjimky také samozřejmě existují. Ježíš Kristus, apoštolové i křesťané prvního století činili zázraky, měli dar jazyků a uzdravovali ve jménu Ježíše Krista, Bible nedává za příklad jednu zkušenost, ale desítky zkušeností věřících. Lidským rozumem nevysvětlitelné věci se stávali věřícím křesťanům i před 2000 lety, ale dějí se i dnes. Na veřejných modlitebních křesťanských shromážděních byli lidé uzdraveni ze slepoty, ochrnutí i pomatení. Několikrát jsem četl, jak i v současnosti Bůh někoho zázračně uzdravil nebo zachránil a sám jsem se se zázrakem setkal. I dnes po nás Bůh chce, abychom se nechali vést Biblí i Duchem Svatým. Samozřejmě, že sekta může být v jakémkoli křesťanském směru. Obrácený křesťan se však nemusí bát, že bude sveden na špatnou cestu, protože ten, kdo zná Ježíše Krista již nebude ´zmítán a unášen závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu´. Je tedy na nás, abychom se nenechali odvést od živého Boha žádnými nebiblickými názory a praktikami a to ani ve jménu dnes populární ekumeny, která s biblickou láskou a tolerancí nemá společného vůbec nic.

Na následujících řádcích bych chtěl ukázat na to, co vedlo k pádu křesťanství, ale i jeho obnovení a návratu k biblickému křesťanství, které v prvním století založil Ježíš Kristus. Samozřejmě, že na několika málo řádcích nemohu vystihnout plně celou problematiku, ale mohu jen poukázat na některé okolnosti. Proč Bible říká: ´Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.´ a přesto se dá říci, že tomu úplně tak není? Protože vždy byli a jsou lidé, kteří si Bibli upravují.

Křesťanská církev 1. - 4. století
Zakladatele křesťanství Ježíše Krista zmiňuje ve svém díle např. Tacitus a Plinius ml. Ježíš byl Římany ukřižován v 1. století n.l. Nezemřel však pro nějaké své názory, ale protože svou smrtí šel dát všem lidem bez rozdílu naději na věčný život. Proto se v Bibli píše ´Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen´. Ježíšovým obětním ukřiváním jsme my, co věříme, usmířeni s Bohem, naše viny jsou nám odpuštěny a máme věčný život. Svou smrt a její podrobnosti několikrát předpověděl on sám, ale i již tehdy staré spisy židovských proroků. Jeho životem, ukřižováním a vzkříšením okolo r. 33 n. l. začala historie křesťanství. Zpočátku se řídilo učením Ježíše Krista, který ho předává apoštolům a ti pak dalším. Podrobnosti života Ježíše, apoštolů a první církve se v písemné formě zachovali v souboru knih nazývající se Nový zákon, jež je součástí Bible. Autorita prvních církví pocházela z Ducha Svatého, kterého vylil Bůh o letničních svátcích, a Bible je jím plně inspirována. Bibli sice psali lidé, ale nepsali své vlastní myšlenky a názory, obsah je od Boha. Ostatní zachovalé knihy tehdejší a pozdější doby, které nejsou součástí Bible, jsou ovlivněny lidskou fantazií a tehdejšími představami, proto se o nich neříká, že jsou inspirovaným Slovem Božím, tak jako o Bibli. Křesťanství vzniklo na území Svaté země, území dnešního Izraele, které bylo v prvním století n. l. součástí Římské říše. Dál se šířilo do všech jejích částí, nejprve do oblastí okolo Středozemního moře, především na území dnešního Řecka, Itálie, bývalé Jugoslávie a Turecka. Křesťanství bylo krátce po svém vzniku potíráno, a to jak Židy, tak i ve velkém Římany, přesto se rychle šířilo, především pro přístupnost všem vrstvám společnosti, upřímnost křesťanů, mnohočetnost Římských národů a náboženství a pro zázraky, které mezi nimi činil Bůh. Biblické zázraky nepřestali existovat ani v dnešním století. První křesťané na rozdíl od pozdější církve (tj. katolické), dbali na morálku, vzájemnou pomoc, neměli žádné obřady kromě křtu ponořením (symbol počínajícího vztahu mezi Bohem a křesťanem) a večeře Páně (symbol víry, lásky a věrnosti k Ježíši, podává se víno a chléb). Dále neměli jedno totalitární zřízení, každá církev byla více či méně samostatná, měla vlastní zřízení a nepodléhala hlavnímu z biskupů, který by měl moc i nad ostatními církvemi. Funkce papeže byla výmyslem pozdějších křesťanů a vznikla o mnoho let později. Pronásledování Římany začalo r. 64 požárem Říma, kdy císař Nero svedl na křesťany jeho zapálení. Křesťané byli pro Římskou říši ´divní´, na rozdíl od ostatních pohanských náboženství neobětovali, nechtěli vzdávat císaři úctu, neuctívali sochy ani obrazy, stranili se římské kultuře, věřili v jednoho Boha a neměli nemravné bujaré slavnosti, tak jako většina nejrůznějších náboženství Římské říše. Věřili v jednoho Boha, který je nadevším, je věčný, milující a ochoten dát se lidem poznat a pomoci jim a který nepotřebuje, aby si ho lidé usmiřovali nejrůznějšími obřady. Křesťané nemohli zpodobnit a vystavit sochu svého neviditelného Boha mezi ostatním nespočtem soch bohů v Římské říši a odmítali vzdávat císaři, jednomu z lidí, Božské úcty. A tak byli z těchto důvodů hned v počátcích první církve v období 1. až 4. století krutě pronásledováni a zabíjeni křižováním, upálením nebo vhozením do arény s divou zvěří, občas byl i císař, který je toleroval. Milánským ediktem r. 313 za císaře Konstantina bylo křesťanství zrovnoprávněno a podporováno. A roku 391 vyhlášeno za státní náboženství Římské říše. Křesťanství se stávalo od 3. století náboženstvím s velkým rozsahem ve všech společenských vrstvách, jak mezi otroky, tak mezi obchodnickou a vládnoucí vrstvou lidí. Vstup pohanů do církve, zestátnění, touha po uplatnění, stavba kostelů, dotace a tím vším vlastně začal nenápadný a postupný úpadek křesťanství.

Úpadek křesťanství ve středověku a jeho příčiny
Ve středověku došlo k převrácení původního křesťanství, které založil Ježíš. Místo lásky - války a nenávist ke všem odpůrcům. Místo láskyplné služby - vládnoucí papežský stolec. Místo křesťanské pokory - bohaté chrámy a zlato. Místo poslušnosti - smilstvo, modly a svatokupectví. Místo slušného života - nenávist, intriky a opilství. To by byla stručná charakteristika křesťanství např. 15. století, jak by ji popsal Jan Hus. Je však pravda, že bylo i několik křesťanů, kteří se podle Bib`e řídili. Velmi snadno se však dali přehlédnout v davech těch, co se křesťany jen nazývali.
K tomu všemu došlo lehkovážností a kompromisy. Větší moc získali v církvi ti, kteří měli kříž na obleku, ale ne v srdci a tak historie křesťanství ukazuje, jak do něj postupně byli vtaženy i věci, které Ježíš ani apoštolové nikdy neuznávali.
Roku 391 je prohlášeno křesťanství za státní náboženství, což je v rozporu s podstatou křesťanství.
Z roku 470 pochází první zmínka o vzývání mrtvých, kdy císař Theodosius prosil mrtvého Chrysostoma o odpuštění.
Roku 529 založil Benedikt z Nurzie nejstarší řád mnišských Benediktínů.
Lev III. nařizuje roku 795 užívání kadidla.
Roku 1070 začali kněží hájit učení o očistci.
Alexandr III. r. 1160 prohlašuje, že nikdo bez souhlasu papeže nemůže být považován za svatého. Bible však za svatého označuje každého znovuzrozeného křesťana.
Roku 1229 na toulousském koncilu zapovězena nekněžím Bible.
Roku 1317 papež Jan XXII. nařídil připojení ´Zdrávas´ k biblickému otčenáši.
Roku 1390 Bonifác IX. začíná prodávat odpustky.
Jana Husa církev upaluje roku 1415 v Kostnici, kde byl odsouzen jako ´kacíř´.
Růženec byl zaveden roku 1470.
Roku 1545 se koná Tridentský koncil, ke katolické Bibli jsou přidány apokryfní knihy i přestože Bůh potrestá každého, kdo k Bibli něco přidá nebo z ní ubere. Koncilem je proklet Ježíš i apoštolové, protože na tomto koncilu je stanoveno ´Kdyby kdokoli řekl, že jsou člověku odpuštěny hříchy a je ospravedlněn pouze vírou, budiž proklet.´ Apoštolové i Ježíš hlásali ospravedlnění a věčný život pouze vírou, přečtěte si např. Efezským 2.8-9.
V 16. století je již dávno církev nábožensko-světskou institucí, má obrovské botatství, inkvizici pro potírání všech, kdo s církví či státem nesouhlasí, Bible je uctívána v procesí, církev má mnoho svátků, lidé navštěvují a kupují různé ostatky a relikvie. Ale Ježíšovu lásku byste málokde našli.
Teprve až roku 1781 Tolerančním patentem vydaným Josefem II. je v Českých zemích povoleno i jiné křesťanské vyznání než katolické. Od bitvy na Bílé hoře do této doby byla protestantská víra tvrdě potlačována a nekatolické knihy a Bible páleny.
Roku 1870 je zavedeno dogma o papežské neomylnosti.
Před tím vším už dávno varovali apoštolové, kteří dokonce věděli k čemu dojde. Pozorně si přečtěte tato proroctví prvního století:
´V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je blízká.´ [Bible, 2. Petrův, 2. 1-3].
´Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.´ [Bible, 1. Tm, 4. 1-3]. Obě se splnila dokonale. I dnes někteří lidé říkají: Vy jste divní křesťané, v historii jste i upalovali!
I v době úpadku křesťanství však existovali lidé, kteří brali křesťanství vážně. Církev, která se falešně nazývala křesťanskou, je pronásledovala, stejně tak každého, kdo s ní nesouhlasil. Jako příklad odvahy a následování Ježíše bych chtěl uvést hnutí Valdenských. Hnutí Valdenských vzniká v jižní Francii v 12. století, založil ho Peter Valdo, který na základě Mat. 19.21 rozdal všechen svůj majetek a r. 1176 vyšel kázat evangelium. Hnutí brzy proniklo do Itálie, Čech i Německa. Valdenští zamítali vše co je v rozporu s prvotním křesťanstvím, tak jak popisuje Bible, zamítali tedy trest smrti, násilí, odpustky, očistec, uctívání ostatků a svatých a vládu církve. Tím, že se drželi slov Bible, se znelíbili oficiální církvi, roku 1184 nad nimi vyhlášil papež klatbu a začali být pronásledováni. Známá je trestná výprava do hor v Severní Itálii, která je měla za úkol zlikvidovat. Mnoho mužů, žen i dětí bylo shozeno vojáky ze skály. Přesto hnutí Valdenských nepřestalo existovat ani v dnešní době. Protože nezapřeli víru v Ježíše, mají v Božím království už dávno připravená místa. Ne však ti, kdo zabíjeli.

Vztah středověké církve k Bibli
Starý zákon, část Bible neboli Písma Svatého, pochází z různých období před naším letopočtem a Nový zákon pochází z 1. století n. l. Mezi těmi nejstaršími části Písma až po ty nejnovější je rozdíl okolo 1600 let. Bible obsahuje 66 částí, můžeme říci knih, a jsou to proroctví, žalmy, písně, dopisy, modlitby a historická vyprávění. V křesťanských sborech na počátku tohoto letopočtu kolovali různé části Bible a vzhledem k tomu, že nebyl knihtisk ani papír, nebylo tak jednoduché získat celou Bibli tak jako dnes. Vedle písemného záznamu fungoval i mluvený. Ačkoli ve středověku výjevy z Bible zdobily kostely a knihy, a Bible byla uctívána a nosena v procesí, ve skutečnosti byla Bible a její poselství po dlouhá staletí neznámá. Katolická církev tuto knihu přímo nezakázala, ale pokud se zjistilo, že někdo Bibli šíří nebo překládá z latiny do národních jazyků, byl tvrdě trestán, např. vyvražděním celé své rodiny. Naprostá většina tehdejších lidí číst a psát neuměla. Obyčejný člověk Bibli nevlastnil a kázat o víře mohl pouze vysvěcený katolický duchovní a to jen tehdy, pokud kázal tak, jak chtěla katolická církev. Tehdejší církev si křesťanské učení upravila, hlásala např. ´Boží´ trojí rozdělení lidí na duchovní, vládnoucí a dělnický stav. Po mnoho let si církevní úřady mohli lidé kupovat, takže knězem se stával především ten, kdo zaplatil více peněz, ačkoli pro to třeba neměl žádné morální předpoklady. Tehdejší církev vám mohla např. ´zaručit´, že po koupi odpustku půjdete do nebe případně se vám zkrátí pobyt v očistci. Ale v Bibli žádná taková učení nenajdete. Bible je určena pro každého, bez ohledu na vzdělání nebo sociální postavení. Jestliže někdo kázal to, co skutečně v Bibli je, byl za to trestán především vyloučením z církve, zákazem činnosti a pokud nepřestal, i pronásledováním a zabitím. Byla to nelehká doba. Vzhledem k obsahu Bible, která svědčila proti nemorálnímu jednání bohaté církve, mnoha samozvaných křesťanů a církevních zlořádů a nauk, byl např. v 16. st. trest smrti za šíření nebo překlad. Co k tomu dodat? Lidé, kteří zakazují druhým poznání Bible se nazývají křesťany zcela neprávem.

Reformační návrat k původnímu křesťanství
Reformace byla nejednotné a nestrukturalizované náboženské hnutí, které hlásalo, že víru v Boha nelze vykládat lidskými názory, tradicí. Stavěla autoritu Boha nad autoritu světskou i církevní a snažila se držet zásad první křesťanské církve. Reformace chtěla změnit křesťanskou katolickou církev k tomu, aby přestala poslouchat nauky, které byly v rozporu s Biblí a vznikla jako reakce na všeobecný úpadek a odvrácení církve od podstaty křesťanství, kterou je láska a poslušnost Bohu. Reformace historicky začíná r. 1517, kdy německý mnich Martin Luther napsal 95 tezí a přibil je na chrám ve Wittenberku. Otevřeně tak vystoupil především proti odpustkům a některým dalším zlořádům církve. Nebyl to žádný zbabělec, věděl, že může přijít i o svůj život. Samozřejmě, že již před ním se objevily hlasy hlásající reformu církve, v Itálii v 12. st. to bylo hnutí Valdenských, v Anglii Jan Wicklef, u nás Jan Hus. V Lutherově století přestala být reformace jednotlivým prohlášením křesťanské víry a nesouhlasu jednotlivce s učením a morálkou dominantní katolické církve, ale stala se hnutím, které zasáhlo mnoho evropských států, např. Německo, Anglii a Švýcarsko, v pozdější době celý svět.

Reformátoři církve
Z nejznámějších reformátorů připomeňme např. Jana Viklefa, Konráda Waldhausera, Jana Husa, Martina Luthera, Jana Milíče z Kroměříže a Jana Kalvína. Reformátoři byli původně katolickými věřícími, kteří se dostali ke studiu Bible a poznali skutečné pravdy křesťanství, které předávali dál. Oficiální církví byli v mnoha případech exkomunikováni (tj. vyloučeni) a označeni za odpadlíky a heretiky (tj. kacíře). Ačkoli Ježíš hlásá beznásilí a lásku, církev tyto lidi pronásledovala a snažila se je likvidovat. To se jí povedlo v případě Jana Husa, kterého upálili r. 1415 na hranici. Několikrát byl vyzván, aby odvolal své učení (např. nesouhlasil s odpustky, nespravedlností a hromaděním majetku církve), to však neudělal, protože se nejednalo o podřadnou názorovou věc, ale o zásadní otázku křesťanské víry. Reformátoři poukazovali na špatnou morálku lidí, kteří se falešně nazývali věřícími a aby Bible byla přístupná všem lidem bez rozdílu. Neměli v úmyslu zakládat nové církve, ale chtěli změnit katolickou církev k biblickému podkladu. Jelikož se papežové nechtěli vzdát svých nebiblických názorů, tradic, nemorálky a mocenských vlivů, nezbylo nic jiného a začaly vznikat reformované protestantské církve. Reformační názory byly šířeny mocensko-politicky - v tom případě se šířily mezi šlechtou, středními, vyššími vrstvami společnosti a v církvi a dále ne mocensko-politicky kázáním.

DOMOV   |   CHCI PŘIJMOUT JEŽÍŠE KRISTA   |   CHCI ZDARMA KNÍŽKU O JEŽÍŠI   |   NAPSAT ZPRÁVU